POSLEDNÍ ČLÁNKY



Rozhovor  s historičkou a politickou analytičkou Mgr. Veronikou Sušovou-Salminen, Ph. D.,  (Finsko, Kempele). Dne 27. října 2013 se za Evropský rozhled ptal Michal Rusek.

.

Neuplynulo ještě ani 24 hodin od vyhlášení výsledků podzimních voleb 2013. Přestože došlo k velkým změnám a existuje možnost velmi zajímavé a rychlé koalice ČSSD + ANO s KDU-ČSL resp. Úsvitem, slyšíme nyní z médií o tom, jak špatně volby dopadly, opakovaně se redaktoři ČT ptají, zda nebudou předčasné volby, kdosi v ČT si např. hned v neděli ráno po volbách vybral citaci Mladé fronty Dnes, že naší zemi hrozí nestabilita atp. Půlden po volbách např. pan Oskar Novák (nechvalně známý jako demagogický cenzor facebookových stránek ČT) dále rozvíjí tento pocit negace a názor, že výsledek voleb je pro společnost neprospěšný. 

Pozorný pozorovatel médií tak zjistí – při určitém zjednodušení – že za problémy v naší zemi mohou v prvé řadě „pražská“ média, která dlouhé roky více či méně skrytě podporují a fandí ODS a TOP-09, a nyní, když tyto strany (zřejmě) propadly do opozice, nedokážou nebo snad až vědomě nechtějí rozvíjet potřebný společenský konsensus.

Moje otázka zní, zda bez vize a moudrého étosu médií může politika dobře fungovat. A taky mě zajímá srovnání nálady v médiích v ČR a ve Finsku.

Existuje řada studijí, které velmi detailně popisují vztah médií a politiky v současnosti. Řada z nich vidí ten vztah jako v podstatě symbiotický. Slavná práce z 80. let minulého století od Noama Chomského a Edwarda S. Hermana Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media (viz mj. i kanadský film, ve slovenském dabingu ZDE) ukázala i na to, jak v americkém kontextu média vytvořila propagandistický model, ze kterého byla americká politika vykládána tak, aby vznikl všeobecně přijatelný konsensus, za kterým ale zůstaly skryty nikoliv obecné zájmy, ale zájmy mocných. Nedílnou součástí tohoto problému byly a jsou i komerční zájmy médií, která dnes musí velmi myslet na to, aby vytvářela zisky. Ani český kontext není tak odlišný. I u nás existuje něco jako propagandistický model, skrze který se k politice přistupuje a skrze který se politika vykládá. A i česká média, včetně České televize (a stejně tak i ve Finsku), mají svojí politickou ekonomii.

Obecně řečeno, až na výjimky, česká média opravdu více straní pravicovým stranám a pravicovému světonázoru, šíří antikomunistické názory a podílejí se na nevybíravé a očividně účelové kritice současného prezidenta, čímž vytvářejí kontext, ve kterém normální kritika prezidenta není možná.

Jsou to právě média, která spoluvytvářejí určitou politickou agendu a pomáhají definovat problémy české společnosti, čímž mohou problémy i konstruovat, posouvat jejich významy a tím je „odtrhávat“ od sociální reality a tím vytvářet novou sociální realitu.

Další problém je určitý specifický „český“ přístup k politice, kdy česká média mají tendenci podílet se na morálně zabarvených hodnoceních a vyvolávat hysterii a pocity nestability či dokonce morální paniky. Objektivní analýza, která by reflektovala základní charakter politiky, tedy zejména  zájmy versus jejich neviditelnost, pragmatismus versus morálka, kompromis versus ideologie, výměna u vlády versus ohrožení demokracie atp., a tím kultivovala politickou kulturu, často chybí.

O tom svědčí aprioristická tvrzení pár hodin po volbách, že výsledky voleb znamenají nestabilitu a další předčasné volby. Pár hodin po volbách jsou všechny možnosti otevřené a lze pouze spekulovat a odhadovat. Není možné si nevšimnout, že včera tytéž výroky zazněly od představitelů TOP-09, kteří celou kampaň postavili na argumentaci, že ve volbách se jedná o kataklyzmatickou  zkušenost, fatální rozhodnutí o „osudu vlasti“ či geopolitické směřování země a podobně. A po volbách se nechali slyšet, že do dvou let budou další volby. Ta linka se mi jeví jako velmi podobná.

Jen pro zajímavost: Představme si, co by se v českých médiích dělo, kdyby volby vyhráli opravdu sociální demokraté a komunisté (řekněme s výsledkem 31 % a 20 %)?

.

O hnutí ANO a jeho lídrovi Babišovi se často spekuluje, že ohrozí naši budoucnost a dokonce i demokracii tzv. „berlusconizací“, tím je myšleno, že bude ovlivňovat přes média politiku ve svůj prospěch. Na druhé straně je tu otázka, zda si povšimneme, že již dnes masivně manipuluje veřejné mínění zejména Česká televize, která mj. neumožnila všem stranám před volbami rovný přístup do médií. Petr Hannig v povolebním vysílání (čas 217:45) v přímém přenosu V. Moravcovi vytkl, že volby nedávají všem stejný prostor. Václav Moravec tuto výtku potom zesměšnil. Není tedy alarmujícím faktem právě manipulující aktivismus České televize? Nejsme ve skutečnosti svědky skryté berlusconizace ČT již dnes?

V případě Babiše je otázka „berlusconizace“ mnohem transparentnější vzhledem k tomu, že se jedná o zaměstnavatele, chlebodárce, který může nepoddajné žurnalisty prostě propustit, a zároveň politika a lídra politické strany. Média, která vlastní, jsou ale soukromá už celá léta. Já samozřejmě neznám kontext a poměry v Babišových médiích, takže nemůžu posoudit, zda takové tlaky existují nebo budou existovat, nebo nikoliv. Ta možnost tam samozřejmě je a čtenáři by k Babišovým médiím měli dnes přistupovat velmi opatrně a kriticky.

U veřejnoprávního média jako je Česká televize existuje možnost, že právě veřejnoprávnost vzbuzuje dojem objektivity. ČT si platí čeští občané (1620 Kč ročně není málo, pozn. MR) ze svých peněz a má sloužit všem. Měly by odtud zaznívat hlasy napříč celou společností, zprava i zleva, tak aby tam vznikl veřejný prostor, kde se občan dozví, slovy V. Bělohradského, i to, co nechtěl vědět.

Bohužel u řady novinářů v ČT je možné sledovat jednostrannou orientaci, která reflektuje mocenskou nadvládu pravicového světonázoru. Nevím do jaké míry je to otázka přesvědčení, autocenzury, nezvládnutí žurnalistiky, a nebo prostě pragmatické služby moci. Zřejmě se jedná o směs toho všeho. Nejde ale o „berlusconizaci“ v pravém slova smyslu, protože ta instituce je veřejná a tlaky na ni mají trochu jiný charakter, který je dán primárně mocensky a až potom ekonomicky.

Jaká je možnost proměny ČT v objektivní a nestranné médium?

Každé médium dělají lidé, kteří v něm pracují a kteří ho řídí. Šance je, pokud se do ČT dostanou objektivní a nestranní lidé a pokud bude mít ČT kvalitní vedení, které bude schopné vytvořit prostor pro nezávislé zpravodajství a zamezit tlakům mocných na ČT. To ale samozřejmě souvisí s tím, jakou má Česko žurnalistickou elitu, tj. jestli jsou lidské zdroje a jestli v české žurnalistice dostávají šanci ti správní lidé, na což sama nejsem schopna odpovědět.

Objektivita by ale měla znamenat schopnost brát v potaz a respektovat názory druhé strany a názory, které nesdílím. To, že si například myslím, že trh je nejlepší způsob, jak organizovat společnost, neznamená, že opačný názor bych měla zesměšnit nebo ignorovat či dokonce vymazat z povrchu zemského. A naopak. Navíc médium veřejné služby by mělo diváka na prvním místě informovat a orientovat, nikoliv ale manipulovat a ideologicky indoktrinovat.

.

Nelze dojít k závěru, že privatizace ČT by byla řešením situace, protože občané si dnes platí zjevně neobjektivní informační zdroj?

To si nemyslím. Velmi pochybuji o tom, že privatizace veřejné služby povede k jejímu zobjektivnění. Mnohem lepší cestou je vytvářet na ČT tlak, aby svoji práci zlepšovala a ukazovat na to, jakým způsobem a kde se zpronevěřuje své roli a požadovat na základě argumentů, aby svou práci zlepšovala.

.


.

Dále k tématu:

• Veronika Sušová-Salminen: Ode zdi ke zdi. Vládní krize jako krize české demokracie

Korupce, zneužívání funkce a přivlastňování veřejných zdrojů, pasivita a odcizení voličů, arogance politiků a paralýza veřejné kontroly – všechny tyto problémy jsou jasnými příznaky privatizace veřejného prostoru a politiky. Současná kauza jasně ukazuje na to, že tato privatizace je realitou, ba normou.

• Eduard Chmelár: Zachraňme demokracii

Demokracie je dnes v podstatě nahrazena oligarchií. Nastolit znovu demokratické poměry lze už jen nenásilnou revolucí, která vrátí rozhodování k lidem, a to i v ekonomických otázkách. Týká se to na prvním místě Evropské unie.

• Rádio Vatikán: Nastoluje se nová neviditelná tyranie

Finanční krize, kterou procházíme, nám dává zapomenout, jaká je její prvotní příčina – tedy hluboká antropologická krize. Zcela jsme popřeli prvenství člověka. Utvořili jsme si nové idoly. Starozákonní zbožňování zlatého telete (srov. Ex 32, 15-34) dnes ilustruje nový, nelítostný výjev – fetišismus peněz a diktatura ekonomie, která nemá lidskou tvář a nesleduje lidský účel.

Chceme #pravici, nebo spravedlivé mzdy?

Stojíme nyní před volbou, zda si povšimneme hlubších ekonomických souvislostí, které se týkají pravidelného zvyšování státem garantované minimální odměny za práci. Záleží na naší pozornosti a vůli, zda vezmeme v potaz alarmující skutečnost, že mj. i příjmy našeho zdravotnictví jsou kromě jiných příjmů tvořeny právě procentuálními odvody z mezd. Lze svobodně přijmout fakt, že pouze státem nařízená minimální mzda přiměje vysoce ziskové firmy, aby se podělily o vysoké výnosy se svými zaměstnanci. Tak, jako to dělá Lidl ve Švýcarsku, který zvyšuje svým zaměstnancům od 1. prosince 2013 hrubou mzdu z 3800 CHF na 4000 CHF (83 tisíc Kč).

• Švýcarský Lidl zvyšuje minimální mzdu na 83 000 Kč

SYNA a KV Schweiz jsou velmi spokojeni, protože poprvé byla v oblasti maloobchodu sjednána mzda v rámci kolektivní smlouvy ve výši přes 4000 švýcarských franků. „Úspěšné zakončené jednání se švýcarským Lídlem ukazuje, že v maloobchodním sektoru může být vyplacena mzda, která je absolutně spravedlivá,“ řekl Charles Mathieu, vedoucí maloobchodního svazu SYNA. Karin Oberlinová, ředitelka sociálního partnerství KV Schweiz, dodává: „Je to důležitý signál pro celé odvětví.“

Na jaře roku 2014 bude ve Švýcarsku Lidl v provozu již 5 let. Společnost při této příležitosti děkuje zaměstnancům za úspěšný komerční vývoj. „Nejen zákazníci, ale také naši zaměstnanci musí těžit z našeho pozitivního rozvoje v podnikání. Naše racionálnější a účinnější procesy umožňují nabídnout našim zákazníkům výrobky za nejlepší cenu, odvětil. Chceme také zajímavé pracovní podmínky pro švýcarský maloobchodní prodejní sektor,“ říká Matthias Oppitz, generální ředitel Lidl Schweiz.

• Michal Rusek: Média – intelektuální prostituce?

Pokud vlivná (klíčová) novinářská místa obsadí „ti, kteří spolu mluví“, je zcela zákonité, že se politika v určité zemi „zabetonuje“ na té úrovni poznání společenských jevů, na kterou ta či ona parta „dosáhne“.

• Jiří Pehe: Zahnívající partokracie

Podle prestižního týdeníku The Economist je Česká republika zahnívající partokracií. Politické strany se už v 90. letech zmocnily demokratického procesu, politici zneužívají demokratický systém ve svůj prospěch, země je prolezlá enormní korupcí. O tom vypovídají podle týdeníku nejen různé studie vypracované nezávislými odborníky v České republice, ale i pravidelné průzkumy Transparency International.

• 15M: Co chtějí Španělé, Brno 2. 6. 2011

Momentální situace se však netýká jenom Španělska, ale i dalších zemí včetně ČR. Proto zveme obyvatele České republiky, aby se přidali k našim požadavkům a vyjádřili tím svou nespokojenost s korupcí v politice, která nás dovedla až k ekonomické krizi, jejímiž důsledky trpí běžní lidé a nikoliv skuteční viníci.

• Michal Rusek: Hluší demokraté – zcela nefunkční projekt Státní pokladna

V demokracii nelze říct, že budu dělat něco špatného.  Veškerá politika spočívá v psychologickém „umění“ přesvědčit o správnosti svých činů rozhodující většinu. Nejde tedy o správnost činů, ale o získání podpory. O toto jde, toto je smutná podstata demokracie.

• Ladislav Štítkovec: Demokracie v České republice je jen iluze. Postavme se aroganci moci

Podle prohlášení OSN Mezinárodní den demokracie poskytuje příležitost k přezkoumání stavu demokracie ve světě. My dnes chceme poukázat především na katastrofální stav české demokracie. Mnoho lidí v naší zemi se naivně domnívalo, že po sametové revoluci jsme se ocitli ve vysněné demokracii. Nyní si uvědomují, že současný politický systém neslouží jim, ale jen vládnoucím elitám. Za 23 let fungování tzv. zastupitelské demokracie můžeme vyjmenovat stovky a více případů, kdy politici rozhodovali bez ohledu na to, jaký byl postoj většiny občanů v naší zemi.

• Martin Josse Helman: Iracionální moc volebních obrazů

Volby se vyhrávají přeludy. Sugestivními obrazy. Důležité přitom je, aby do nich co nejvíce lidí chtělo spontánně projektovat to, po čem touží. Ten, kdo si to neuvědomí, nemůže uspět. To ovšem nutně neznamená, že motivace politických vůdců nemůže být čistá. Tato forma manipulace je za současného stavu, v němž se lidé nacházejí, nevyhnutelná. Jednota a tím i síla hnutí ve společnosti vzniká převedením zájmů jednotlivců na „nejnižšího společného jmenovatele“ a to jsou zpravidla city, vášně, pudy a velice jednoduché myšlenky.

•  Nabubřelé ego a povrchnost novinářů jako ta lepší varianta

Budeme-li přemýšlet o bohatství naší země, neměli bychom kromě přírodních a lidských zdrojů zapomenout na mediální krajinu. Plné a jasné vědomí hlubokého významu této cennosti je přesně to, co nám chybí, co obvykle nevnímáme vůbec, či jen velmi omezeně.

• NEO2011: Občanská žaloba

Jsme svědky drancování veřejných zdrojů. My všichni neseme díl odpovědnosti za dnešní stav společnosti. Umožnili jsme vládnout těm, kteří upřednostňují osobní prospěch. Zvolení zástupci mohou dělat pouze to, co jim dělat dovolíme. Dovolili jsme jim příliš. Dovolili jsme si být příliš dlouho pasivní. Nyní už nechceme jen nečinně přihlížet k prohlubujícímu se mravnímu a hospodářskému rozkladu země. Odpovědný občan by měl dávat podněty k nápravě stavu, tak, aby se průběžně podílel na správě obce i státu. Součástí těchto podnětů musí být i upozorňování na zřejmé porušování pravidel a zákonů, jež ve svých důsledcích vede ke drancování veřejných zdrojů. Rozhodli jsme se proto využít svých občanských práv a začít plnit svoje občanské povinnosti.

• Dvě příčiny: Vytěsňování a faleš

Je zvláštní, jak velice se liší pohled na přítomnost v závislosti na tom, odkud naši společnost mysl pozoruje, co vidí oči, nebo dokonce co oči vidět chtějí a co vyloženě nechtějí. Vytěsňování faktů o skutečném světě, o realitě, je vědomé i nevědomé, děje se automaticky.

• Stát a Evropa jsme my – umřel Jiří Dienstbier

Poslední text pana Jiřího Dienstbiera: „Proti pravicově fundamentalistickému zpochybňování aktivních funkcí státu je třeba důrazně prosazovat pochopení, že hodnotu státu určuje míra vědomí, že stát jsme my. My občané stát potřebujeme pro zajištění veřejných služeb – školství, zdravotnictví, kultury, sociální spravedlnosti, zdravého životního prostředí. Ani bezpečnost, služby policie, hasičů, armády, zahraniční politiku, ani pravidla podnikání, která znevýhodní chamtivost a budou překážet propojení businessu s politikou, nám nezajistí žádná ruka trhu. To je role státu.“

.













Volba lidskosti