- Evropský rozhled - http://www.evropsky-rozhled.eu -

Zápisky z přednášky českých komunistů o cestě do Sýrie (část 1.)

 

Fotografie promítaná na zeď sálu v budově Politických vězňů, na které je zleva zachycen Filip Škarecký, Milan Krajča a Lenka Svěchotová v Sýrii.


 

České komunistické organizace se ve dnech 29. – 31. října 2018 zúčastnily mise do Sýrie uspořádané Světovou federací demokratické mládeže a Světovou radou míru, během které se komunisté osobně setkali s nejmocnějšími muži syrského režimu, včetně prezidenta Bašára Asada. Během cesty se zastavili v libanonském uprchlickém táboře Mar Elias (Svatý Eliaš), kde navštívili představitele Lidové fronty pro osvobození Palestiny a Demokratické fronty pro osvobození Palestiny, označované za teroristické organizace. V úterý 27. listopadu o své cestě pořádali přednášku v budově Politických vězňů, o jejichž průběhu bude pojednávat tento několikadílný seriál.

 
UPOZORNĚNÍ: V prvním díle se zaměříme na projevy všech panelistů, přičemž je nutné dopředu upozornit, že jejich tvrzení nejsou nijak dále odborněji okomentována, ani vsazena do hlubšího politické kontextu, jde pouze o pracovní materiál pro ty, kteří se cestou českých komunistů do Sýrie budou dále hlouběji zabývat, přičemž věříme, že dodatečnou analýzu si provedou sami. Rozhodně není naším cílem šířit desinformace ani komunistickou propagandu, pouze poskytnout co nejpřesnější pohled na to, co se ohledně cesty do Sýrie v budově Politických vězňů řešilo.

 
Zástupci Komunistického svazu mládeže, konkrétně Filip Škarecký (více známý pod falešnou identitou jako Alexandr Salajka) a Lenka Svěchotová spolu se představiteli Vojáků proti válce, v zastoupení bývalými plukovníky Československé lidové armády Jiřím Burešem a Jiřím Wagnerem, a v neposlední řadě s Milanem Krajčou z Českého mírového hnutí odcestovali na konci října do Damašku na Mezinárodní konferenci solidarity se syrským lidem a mládeží.

Komunistický svaz mládeže se na konferenci dostal, protože je členskou organizací Světové federace demokratické mládeže a pozvání Českého mírové hnutí bylo obdobné, neboť je zase členskou organizací Světové rady míru. Konference se zúčastnilo 92 zástupců členů a příznivců obou organizací, kteří reprezentovali dohromady 55 organizací z 37 zemí světa. Konferenci přihlíželo dalších 400 syrských studentů z univerzity v Damašku.

Přednášku v budově Politických vězňů zahájil Milan Krajča. Komunisté už desítky let vystupují proti všemu, co je západní, proto i za syrským konfliktem vidí negativní vlivy Západu. Nelze se divit, že první věty Milana Krajči byly o odsouzení Západu, kvůli němuž Sýrie čelí nebývalé koordinované imperialistické agresi. Jmenoval konkrétně Spojené státy americké, Evropskou unii, NATO, Turecko, Izrael, ale i monarchie v Zálivu, které našly svoje spojence mezi teroristickými strukturami jako je Islámský stát a An-Nusrá. Do Sýrie se vydali, aby spatřili realitu, nikoliv to, co je dáno mediálním obrazem utvořeným mediální válkou, a aby vyjádřili solidaritu se syrským lidem.

Milan Krajča oproti ostatním účastníkům měl výhodu v tom, že už v Sýrii předtím dvakrát byl. Už v roce 2012 se zúčastnil mezinárodní konference solidarity, stejně tak tam zavítal s jedním nejmenovaným kolegou v roce 2015 na blíže neupřesněná jednání. Díky tomu mohl srovnávat vývoj, jaký v zemi je. Podle něj jde pozitivním směrem, podařilo se odrazit útoky vůči Damašku a situace je více stabilizovaná.

Během týdne, kdy byli v Sýrii, měli řadu jednání, jak s politickými představiteli, tak s představiteli společenského života. Měli možnost navštívit řadu významných míst. Důležitou součástí byla mezinárodní konference, která se uskutečnila na univerzitě v Damašku. Konference se zúčastnila necelá stovka delegátů z mnoha desítek zemí světa. Z každé země vystoupil jeden zástupce. Krajča dále upozornil, že u vstupu je k dostání závěrečná deklarace, která v zasadě shrnuje jejich postoj k událostem v Sýrii z minulých let (viz fotografie pod odstavcem). V prohlášení oceňují schopnost syrského lidu postavit se imperialistickým plánům a tomu, co Spojené státy před 20-ti lety avizovaly jako svůj plán s Blízkým a Středním východem, tomu, co tehdy nazývaly Velkým Středním východem. Zkrátka zničení národních států, zničení jakýchkoliv pevných struktur a rozvrácení a destabilizace celého regionu, tak jako vidíme dnes na příkladu Libye nebo jiných zemí, kde Spojené státy a jejich spojenci budou vojensky dominovat. V Sýrii se jim to nepovedlo. Sýrie, coby sekulární stát, kde žijí lidé různých náboženství, a coby země, která udržovala antiimperialistickou politiku, konfrontovala jak vlády Spojených států, tak jejich spojenců, mimo jiné i Izrael (přičemž Krajča slovo poprvé vyslovuje jako „Israele“ s důrazem na písmeno s, poté již používá slovo Izrael s běžnou výslovností).

 

 

Pokud jde o vojenské úspěchy, podstatná část země je pod vlivem Syrské osvobozenecké armády, pouze na hranicích s Tureckem jsou turecká okupační vojska, na východ od Eufratu jsou kurdské síly společně s ozbrojenými silami Spojených států a potom je potřeba zmínit Golanské výšiny, kde je Izrael.

Následně promítali fotografie, které společně komentovali.

Krajča představil Světovou radu míru, která působí ve stovce zemí světa a je antiimperialistického charakteru. Jako první promítl na zeď fotografii zasedání jejího výkonného výboru, které se konalo na půdě Univerzity Damašek. Na zasedání řešili plán práce, provozní záležitosti a co mohou v dnešní situaci dělat. Krajčovo České mírové hnutí je členskou organizací Světové rady míru a společně v radě pracují i s asociací Vojáků proti válce, kterou v Sýrii, jak už bylo uvedeno, zastupovali dva bývalí plukovníci Československé lidové armády.

Světová rada míru už na začátku konfliktu zaujala velice principiální stanovisko, přestože lidé, kteří usilovali za mír, nestáli z počátku za syrským lidem. Světová federace demokratické mládeže se postavila za syrský lid a jeho právo na ochranu suverenity a územní integrity proti jakékoliv hraniční agresi teprve před několika lety. V roce 2012 v Sýrii uspořádali první mírovou misi, které, jak už říkal, se zúčastnil.

Promítal fotografie z jednání, kde byl ke shlédnutí jejich nejvýznamnější zástupce z Kuby.

Další fotografie byly ze sídla strany Baas, Syrské socialistické strany obrody (Krajča uvádí Arabská strana socialistické obrody). Kromě s Baas se sešli ještě se syrskými komunisty z obou syrských komunistických stran, se Syrskou komunistickou stranou a Syrskou komunistickou stranou (sjednocenou). Obě vychází ze Syrské komunistické strany založené ve 30. letech Chálidem Bagdášem a rozštěpily se v 80. letech. Přesto jsou v politické alianci se stranou Baas a podporují syrskou vládu proti agresi.

V jejich sídle jednali s druhým mužem strany Baas, který byl asistentem národního sekretáře prezidenta Bašára Asada.

Po Krajčovi se ujímá slova Lenka Svěchotová. Během jednání se dozvěděli, jaká území byla již osvobozena a kde osvobozování stále pokračuje, ať už se to týká třeba Allepa nebo Idlibu. V jižní Sýrii byla také „bohužel“ zjištěna základna Spojených států. Druhý muž strany Baas je seznámil s přijatým opatřením pro udržení území, které má nyní vláda pod kontrolou.

Představitelé mluvili svojí rodnou řečí a delegátům bylo překládáno do dvou světových jazyků, angličtiny a španělštiny.

Milan Krajča následně komentuje další z fotografií. Úplně napravo byla vyfotografována prezidentka Světové rady míru Socorro Gomes z brazilského centra za mír, uprostřed syrští představitelé a nalevo stál prezident Světové federace demokratické mládeže Iacovos Tofari (ale Krajča si jeho jméno nepamatuje, protože je ve funkci nově zvolený, ale ví, že reprezentuje Sjednocenou demokratickou mládež Kypru).

Další fotografie zachycovala dvouhodinové jednání s ministrem zahraničních věcí Syrské arabské republiky v budově Ministerstva zahraničních věcí během rozpravy výkonného tajemníka Světové rady míru Iraklise Tsavdaridisiho.

Lenka Svěchotová přiblížila, o čem jednali na Ministerstvu zahraničních věcí. Jednali o situaci v Sýrii, která se týkala například ekonomiky. Ministr zahraničních věcí potvrdil, že nebude docházet k privatizacím, ale naopak budou podporovat státní sektor. Jednali rovněž o Idlibu. Očekávají jeho osvobození. Hlavní prioritou jednání byli uprchlíci, kteří zajímali velkou část zahraničních delegátů. Uprchlíkům doporučují, aby se vrátili, neboť jim v Sýrii už nic nehrozí. Ohledně návratu uprchlíků zahájili spolupráci s Libanonem, uprchlíci se úspěšně vracejí a chtějí se vracet. V této záležitosti budou oslovovat i další Syřany v zahraničí.

Milanu Krajčovi se vybavilo celé jméno syrského ministra zahraničí. Jmenuje se Valíd Mualim. Ptali se ho speciálně na Idlíb, protože konference byla v době, kdy docházelo ke společným jednáním mezi Ruskem a Tureckem o tom, co bude s Idlíbem, a to bez přítomnosti Syrské arabské republiky. Mualim konstatoval, že všechny dohody, které se uskutečňovaly mezi Moskvou a Ankarou, jsou z pohledu Syřanů pouze dočasné. Předpokládají rozšíření moci syrské vlády na celé území Sýrie a zachování integrity státu.

Lenka Svěchotová připomíná, že se to týká i ekonomické integrity. Ministr odmítl přizvat Mezinárodní měnový fond k ekonomické opravě Sýrie, neboť oprava Sýrie je věcí Syřanů a jejich vlády, jejich armády a jejich věcí. Ale spřátelené země jsou samozřejmě vítány v případě ekonomické obnovy Sýrie.

 

Památník v Damašku.


 

Milan Krajča následně vyprávěl o památníku v Damašku, pomníku neznámého vojína. Měl být postaven ve válce mezi arabskými státy a Izraelem, kterou známe jako jomkipurská válka. Památník je věnován všem syrským vojákům, kteří zemřeli při obraně nezávislosti země. Obě mezinárodní organizace u památníků položily květiny a uctily tak padlé syrské vojáky. Poprvé měl Krajča možnost navštívit i vnitřek památníku, kde jsou panoramatické fotografie různých bitev, kterých se Syřané zúčastnili.

Filip Škarecký doplnil, že jedna z nejdůležitějších panoramatických fotografií zachycuje bitvu u Jarmúku (Škarecký ale používá slovo Jarmúgu) .

Krajča promítl další snímek, tentokrát z jednání na půdě syrského parlamentu. V parlamentu byli oficiálně přijati hlavou syrského parlamentu Hammoudem Sabbaghem (v tisku ovšem označován jako mluvčí). V parlamentu byla řada syrských poslanců a když zjistili, že jsou z České republiky, pustili se s nimi do intenzivní debaty (vysvětlení níže). Zasedali v sále věnovaném mučedníkům, poslancům zabitých bombardováním. Jejich jména jsou v sále napsána na černé tabuli.

Filip Škarecký dodává, že jména na tabuli jsou z roku 1945. Sýrie se snažila osamostatnit od Francie a ve Velkém sále probíhaly boje a bombardování.

 

Sál věnovaný mučedníkům.


 

Lenka Svěchotová dodává, že hlavním tématem setkání byl internacionalismus, jednali o důležitosti kooperace zemí z různých částí světa, zvláště co se týče ohrožení, invaze a obrany. Byli v sále vřele přivítáni a následně dostali možnost pronést dotazy a zdravice pánům poslancům a váženému mluvčímu.

Krajča dále ukazuje snímek, na kterém mluví člen jejich organizace, generální tajemník Světové rady míru Thanasis Pafilis a zároveň poslanec řeckého parlamentu. V delegaci bylo několik poslanců a ti ze své pozice veřejné funkce také vystoupili. Vedle Iraklise Tsavdaridisiho seděl poslanec venezuelského národního shromáždění Yue Jabour, Krajčův velmi dobrý kamarád z časů, kdy pobýval ve Venezuele. Zajímavé je, že Jabour má syrské kořeny jako řada jiných lidí v Latinské Americe a umí arabsky, ale neumí číst, jen mluvit po matce.

Další jednání se uskutečnilo na sekretariátu Všeobecného odborového svazu, největší hlavní odborové centrály v Sýrii, kde je přijal generální tajemník odborové federace Jamal „Kadýry“ (zvukový přepis jména).

Popisoval jim, jak rušili sankce pro zaměstnance, kteří nemohli přijít do práce z důvodu konfliktu. Vyprávěl jim o zkušenosti svých kolegů odborářů, jak několik let v jistém městečku bránili svojí továrnu před nájezdy islamistů z Daeše a z An-Nusrá. Dělníci v továrně bydleli, žili a továrnu nakonec ubránili.

Podle Lenky Svěchotovéuvádí řešili především práva dělníků. Celá řada zákonů byla změněna. Například v Sýrii existoval před válkou zákon, který nařizoval nevyplácet zaměstnancům mzdu, pokud nepřišli do práce déle než 15 dní. Teď byl zákon upraven a pokud dělník ztratí práci kvůli posunu fronty, nebo pokud továrna padne do rukou opozičním silám či teroristům, tak automaticky plat dostane. To samé platí pro dělníky na území, které je ovládané jinými silami než Syrskou osvobozeneckou armádou.

Rovněž zmiňovali dopady války na ekonomiku, konkrétně inflaci a devalvaci syrské měny. Před válkou za jeden dolar dostali 50 syrských liber, kdežto na začátku konfliktu, kolem roku 2013, už za 1 dolar dostali 400 syrských liber.

A nakonec vyslechli příhody, které dokazovaly hrdinnost syrských dělníků, kteří i přestože riskovali vlastní život, tak se rozhodli zůstávat a bojovat. Někdy také prováděli sabotáže, pokud se nacházeli na území ovládaném teroristy. Dokázali vytrvat až do konce pro svojí vlast. Delegáti poté dostali možnost vyjádřit své dotazy a zdravice.

Krajča upozorňuje, že Všeobecný odborový svaz je členem Světové odborové federace, tak jako Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska s kanceláří v budově Politických vězňů, a je zároveň antiimperialistické sdružení. V syrské centrále mají síň slávy, kde je mnoho zajímavých předmětů a darů z různých setkání. V síni narazili na československou stopu v podobě sochy Revolučního odborového hnutí Československa (ROH). Socha byla v síni čestně vystavena.

Na následující fotografii byla opět zachycena prezidentka Světové rady míru a úplně napravo byl zahraniční tajemník Národního svazu syrských studentů. V Sýrii byli na pozvání dvou partnerských organizací, mezi které patří Národní svaz syrských studentů, který je členskou organizací Světové federace demokratické mládeže, a potom na pozvání Syrského mírového hnutí.

Nakonec se pochlubili fotografii prezidenta Bašára Asada, jak si podává ruku s Lenkou Svěchotovou. Setkání bylo velice zajímavé, už jen z toho důvodu, jakým se dopravovali do prezidentského paláce, co všechno museli odložit.

 

Lenka Svěchotová si podává ruku s Bašárem Asadem.


 

Podle Filipa Škareckého setkání proběhlo v sídle prezidenta Syrské arabské republiky. Přišli všichni zahraniční delegáti a prezident měl dlouhý projev. Po pádu Sovětského svazu došlo k vychýlení sil nevýhodné pro země jako je Sýrie a Venezuela, které jsou antiimperialistické. Země se pak snadněji stávají terčem amerického imperialismu a snaží se je destabilizovat. Dále se jednalo o infrastruktuře, zemědělství a o tom, že v Sýrii existuje jak státní vlastnictví, tak soukromé a smíšené, a po válce neproběhne privatizace, naopak se bude státní a smíšené vlastnictví více podporovat.

Na dvouhodinovém setkání prezident mluvil půl hodiny a pak byla hodina a půl dotazů, navázal na předřečníka Krajča. Podle prezidenta Sýrie mají události kořeny v geopolitických změnách z přelomu 80. a 90. let, konkrétně v rozpadu Sovětského svazu a socialismu. Rozpad následně dovolil imperialismu a Spojeným státům, aby se pokusily ve světě útočit na národní nezávislost jednotlivých států.

Dále prezident Bašár Asad zmínil jistou zkušenost podobných antiimperialistických zápasů národů, které se dokázaly postavit vojenské přesile imperialismu. Říkal, že Syřané rozhodně nejsou první, ale až čtvrtí. Syřané mají své předchůdce v Korejcích, Kubáncích a ve Vietnamcích. A Syřané jdou dnes v jejich krocích.

Diskuse se syrským prezidentem byla bohatá a někteří delegáti s prezidentem projednávali i kauzy svých vlastních národů. Představitel Palestinského mírového hnutí „Akel Taks“ (zvukový přepis jména) ku příkladu projednával situaci Palestinců. Cení si toho, jakou mají Syřané pozici vůči Státu Izrael a sionismu. Mluvil i zástupce mírového hnutí ze Sahary, která je okupovaná Marokem, a žádal o podporu Sahary ze strany Sýrie.

Fotografie z univerzity v Damašku podle Filipa Škareckého zachycuje jeden z jejich posledních večerů v Sýrii během projednávání závěrečného prohlášení. Na fotografii by zachycen generální tajemník Světové federace demokratické mládeže, národností Kubánec.

Závěrečná tisková konference proběhla za zájmu syrských médií a nejen jich. Byla mezi nimi například slavná jihoamerická televize Telesur, která má v Sýrii své redaktory. Měli možnost vystoupit v syrských médiích, říct svůj postoj a stanovisko, jak k jednáním, tak třeba k postoji České republiky, protože byli ze země, která má velice specifickou roli vůči současné Sýrii.

Česká republika je jedna z mála zemí, která nezavřela ambasádu v Damašku. Je jedinou zemí ze států Evropské unie. V čele ambasády stojí velvyslankyně Filipi. Česká ambasáda v Sýrii sehrává klíčovou roli pro další státy, jako jsou Spojené státy, které jsou přímo a nepřímo součástí agrese proti Sýrii. Filipi ale jednou vystoupila značně konfrontačně proti propagandistické válce a konfrontovala ji jako člověk, který v Sýrii žije a působí, navzdory tomu, že je vysokým diplomatem České republiky.

Delegace si byla zvláštního postavení České republiky vědoma, přestože oni sami jsou ostrými kritiky české politiky.

Česká republika se ale podílí i na spolupráci s Národním muzeem v Praze a Damašským národním muzeem. Syřanům zachraňujeme památky. V roce 2015 navštívil Milan Krajča syrské Národní muzeum a všiml si, že už není moc přístupné. Mnoho památek bylo odvezeno, aby náhodou nepadly do rukou bojovníku Islámského státu, kteří by je zničili. Letos ale viděl, jak své národní muzeum Syřané slavnostně otevírají.

Filip Škarecký ukazoval fotografie s památkami, které navštívili, například zříceninu byzantského chrámu. A naproti němu stojí moderní mešita. Všiml si, že centrum města je vyzdobeno vlasteneckými motivy, na zdech jsou namalované vlajky. Následovaly fotografie ze starého Damašku včetně Mešity Jana Křtitele, která je důkazem multikulturalismu země.

Podle Škareckého se Sýrie už vzchopila a centrum města začíná být krásné. Také nikde neviděli bezdomovce (nazval je nespisovně bezďáci), uprchlíky nebo žebráky. Naproti tomu, když strávili jistý čas v libanonském Bejrútu, tam bylo mnoho chudáků a uprchlíků. Byli i na syrském venkově, navštívili město Sidnája a Klášter Panny Marie.

Plukovníka Bureše těší, že jejich mise nebyla zbytečná. Syřané jsou již unavení válkou, odvedli obrovské úsilí o mír. Všichni, se kterými mluvili, chtěli, aby válka skončila a byl už mír. Chtějí se věnovat poctivému rozvoji pro blaho Sýrie. Mluvilo se také o uprchlících. Sýrie chce svoje lidi zpátky. Chtějí, aby se vrátili ti, kteří odtud utekli před válkou. Když jeli k památníku padlých a potom do městečka, tak všude kolem viděli jednak sutiny, ale byly už uklizené, jednak nově stavěné baráky a byty, ty byly ale poloprázdné. Čekají na obyvatele, kteří se jim vrátí. Sýrie chce lidi zpátky, ale Evropu potřebují stejně, jako my potřebujeme je. Potřebují, abychom je vyškolili, abychom jim dali vzdělání a vrátili je zpátky, aby mohli pracovat pro svůj lid. Chtějí, aby všechna cizí vojska zmizela a mohli si svoje věci vyřešit sami.

Poté začala diskuse, o které budeme psát v dalším díle seriálu.