Ve středu 29. listopadu 2017 se od 18 hodiny večerní u Novotného lávky v Domě ČSVTS ve Willenbergově sále konala přednáška s názvem Jiná Ukrajina.
V přednášce účinkovali Hynek Kmoníček (velvyslanec ČR v USA), Jaroslav Bašta (bývalý velvyslanec v Rusku a na Ukrajině), Stanislav Novotný (bývalý prezident Policie ČR), Jurij Dumanskij a Alexandr Čopa (oba hnutí Inšije).
Zatímco čeští účinkující jsou veřejnosti dobře známi, druhé dva se sluší blíže představit, jelikož Hynek Kmoníček o nich uvedl pouze to, že jde o zástupce běžných Ukrajinců, jejichž hlas v médiích neuslyšíte.
Jurij Dumanskij (Юрий Думанский) totiž obyčejným ukrajinským občanem rozhodně není. Jde o bývalého zástupce náčelníka generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny z dob Majdanu. Pro Apostrof mimochodem prohlásil, že Sevastopol by se měl ponechat na přechodnou dobu Rusku, protože tam má Černomořská flotila svou základnu. Na YouTube lze najít desítky videí, ve kterých jako „prostý zapomenutý občan“ Ukrajiny je zván nepřetržitě do médií. O jeho stanoviscích se lze dočíst i v ruském Sputniku.
Alexandr Čopa (Александр Чопа) je oproti tomu místopředsedou Credit Majdanu, hnutí, ke kterému se může přidat každý, kdo se stal obětí bankovního systému.
Přednášku zahájil krátkým projevem Zdeněk Kratochvíl, který založil na Facebooku i stejnojmennou událost. V projevu uvedl, že v „Bakalově knihovně“ (míníc Havlovu knihovnu) v podání Respektu uslyší jen jeden názor, ale na jejich přednáškách uslyší názorů na věc mnohem více.
Samotný průběh přednášky moderoval Hynek Kmoníček, který se akce zúčastnil v průběhu své dovolené. Představil Jurije Dumanského a Alexandra Čopu jako představitele hnutí Inšije, což znamená druhá, ta jiná Ukrajina. Kmoníček dle svých slov stál o to, aby je v České republice někdo zaslechl a pozval je, protože se ve svém pracovním životě setkává se dvojím obrazem Ukrajiny, který se navzájem vylučuje, ale Inšije zastupuje názory nepolitických občanů Ukrajiny, jejichž hlas nikdy nikde nezazní (jak upozorňujeme výše, jde ze strany Hynka Kmoníčka o nepravdivé tvrzení). Přitom ale dodává, že hnutí Inšije neuznává volby, protože podle nich volby nic nemohou změnit. Jsou zastánci vybudování celé nové infrastruktury bez hlasování lidem.
Podle Hynka Kmoníčka Evropská unie s řešením konfliktu na Ukrajině nic neudělá, protože má problémy sama se sebou a stává se vykonavatelem jen německých požadavků. Němci podle Kmoníčka ale přitom sami nevědí, jestli budou mít vládu. Než si to vyřeší, procesy v Evropské unii budou paralyzovány.
Strategii USA k Ukrajině představuje Kurt Volker, který zastupuje minský proces, ačkoliv mu dle slov Kmoníčka sám v soukromí nedává úspěšnost vyšší než 20 %. USA by rády udržely tlak na Ruskou federaci prostřednictvím Ukrajiny a ta cesta by mohla být novu definicí starého Obamova problému – jestli Ukrajinu zásobit smrtelnými nebo nesmrtelnými zbraněmi. V americkém Kongresu se od dělení zbraní dle smrtících a nesmrtících účinků už chtějí odprostit a začít dodávky zbraní dělit na obranné a útočné s tím, že ty smrtelné, ale zároveň obranné, by mohly být součástí dodávky zbraní na Ukrajinu.
Rusům sankce začínají vadit. Na Ruskou federaci už začíná dopadat ekonomická tíha udržování konfliktu, hlavně v souvislosti s Luhanskem a Doněckem. Ruská strana se bude snažit z této situace dostat, ale tak, aby neztratila svou tvář a aby se nedostala do větší ekonomické zátěže, než počítala. Před ruskými volbami proto k ničemu významnému nedojde. V Luhansku a Doněcku jsou ale náznaky změny v ruské povolební strategii patrné v tom, že vůdčí osoby jsou nahrazovány jinými lidmi.
Z oficiálních názorů na Ukrajině se zdá, že prezidentu Porošenkovi už nehrozí předčasné volby, ale je oslaben tím, co dělá. Jedná s Ruskem, je za to kritizován, ale on sám to vysvětluje tak, že má-li udržet teritoriální integritu Ukrajiny, do povstaleckých lokalit je potřeba dodávat teplo, energie a platit lidem za jejich práci. Což je to samé, jako když Bašár Asad posílal peníze do islámské Rakky.
Kmoníček dále popisuje, jaký je ukrajinský sen – každý má právo vybrat si, kým chce být. Ukrajinských snů je několik, protože Ukrajin je několik. Kmoníček označil situaci za schizofrenní. Tyto sny jsou podle něj nereálné a hlavně nemají žádný plán, jsou totiž chorobou. Ukrajina by se měla sjednotit na jednotném snu, což v oligarchické Ukrajině půjde těžko, proto by se měla začít budovat nová občanská paralelní Ukrajina.
Ukrajina nebude zápasit, jestli bude provýchodní nebo prozápadní, ale bude zápasit, aby vůbec existovala. Ukrajinci zemi opouštějí, ti, kteří něco umí, jí opouštějí ještě rychleji, Ukrajině ubylo 18 % procent obyvatel za 10 let, na jednoho narozeného Ukrajince připadá 1,5 mrtvého. Třetina odchází kvůli Donbasu, dvě třetiny kvůli Ukrajině jako takové.
Kmoníček tvrdí, že cynismus je součástí politické reality, a ti, kteří za ukrajinskou stranu jezdí do Washingtonu, pochopili, že decision makers nemají zájem o Ukrajinu, ale o Ruskou federaci. A ukrajinské straně toto procitnutí trvalo dlouho. Americe jde jen o strategické soutěžení s Ruskou federací. Možnosti do budoucna jsou tak jasnější – 30 % veškerého plynu pro Evropu jde přes Ukrajinu a toto procento se začne snižovat, takže přestanou být zajímaví. Američané se snaží dodávkami vyřadit ruskou strategickou výhodu. Ruské suroviny už nebudou potřebné. Po volbách začne spolupráce Ruské federace s Ukrajinou a objeví se jiná řešení, uzavírá velvyslanec.
