POSLEDNÍ ČLÁNKY



 

Ukázka z knihy Poslání do Moskvy od amerického velvyslance Josepha E. Daviese.

Ukázka z knihy Poslání do Moskvy od amerického velvyslance Josepha E. Daviese.


 

Ve čtvrtek 22. srpna 2019 se v Knihovně Václava Havla sešli tři výjimeční hosté – Andrey Zubov, ruský historik, Andrzej Nowak z krakovské Jagellonské univerzity a Tatjana Tönsmeyer z univerzity ve Wuppertalu. Na osmdesáté výročí podepsání spojenectví mezi německou nacistickou 3. říší a Sovětským svazem diskutovali o tom, zda pakt Ribbentrop-Molotov byl příčinou druhé světové války. Na přednášce Zapomenutá válka? Evropa mezi Berlínem a Moskvou se diskutovalo ve čtyřech jazycích – česky, rusky, polsky a německy, což je pro zpracování velice náročné, soudě však podle zájmu zástupců polské ambasády je přáním, aby přednáška někde zachycena byla a aby byla srozumitelná v celém svém průběhu v jednom z jazyků. Pokusíme se o to postupně v několika dílech.

Přednášku moderoval Michael Žantovský, který představil organizátory přednášky – Knihovnu Václava Havla, Polský institut v Praze, Velvyslanectví Spolkové republiky Německo a Letní žurnalistickou školu v Havlíčkově Brodě. Poté přivítal velvyslankyni Polské republiky Barbaru Ćwioro a další zástupce diplomatického sboru. Na místě byl překladatelský servis do všech zmíněných jazyků, nicméně vedený přes sluchátka do uší a tudíž velmi obtížně zaznamenatelný na záznamová média (i díky tlumočníkům jsme schopni zaznamenat tuto přednášku). Poté byli všichni panelisté krátce představeni.

Co vlastně přimělo německou a sovětskou stranu k tomu, že místo uzavření dohody mezi Sovětským svazem, Polskem, Francií a Velkou Británií byla uzavřena smlouva mezi Sovětským svazem a hitlerovským Německem?

První se ujal slova Andrey Zubov. Podle něj je pakt Molotov-Ribbentrop událostí, která zahájila druhou světovou válku. Kdyby nebyl podepsán tento pakt a kdybychom měli podepsánu dohodu mezi Sovětským svazem, Velkou Británií a Francií, nedošlo by k tragédii, která se odehrála. Komunistický režim a ruský národ, který tento režim zvolil a pak ho trpěl, nesou zodpovědnost za zahájení druhé světové války.

Co k tomu Stalina vedlo? Snaha připojit další zemi. Stalin toužil po tom, aby pakt Molotova a Ribbentropa rozvázal ruce Hitlerovi na Západě. Stalin byl poměrně primitivní člověk, uvažoval kategoriemi minulosti a věřil, že Západ ve válce zeslábne, včetně Anglie i Francie. A pak se Rusko objeví na pódiu a sovětské tanky se dostanou k La Manche a možná i k Atlantskému oceánu. Jak víme, vše se odehrálo jinak, došlo k hrozné katastrofě pro celý svět, ale především pro Rusko. Jedná se o obrovský politický omyl a o morální zločin, který byl spáchán režimem, který panoval v Rusku. Jde o zločin nás všech.

Německá doktorka Tatjana Tönsmeyerová reagovala na názor svého ruského kolegy, který si myslí, že to opravdu byl velký zločin a tento názor s ním sdílí. Zubov mluvil z ruské perspektivy a charakterizoval Stalina jako primitivního politika. Ale Němci akcentují jiné věci. Například Zubov tvrdí, že bez této smlouvy by k válce nedošlo, ale ona si z německé perspektivy myslí něco jiného. Nepopírá, že tato smlouva byla předpokladem druhé světové války, ale je potřeba se podívat i na to, jak velký byl tehdy tlak, aby se získal životní prostor na východě, aby se budovala Říše, dobývala sídelní území… Myslí si, že jde v podstatě o další důvod. Příčina proto možná byla někde jinde než v paktu Molotova a Ribbentropa. Pakt byl sice opravdu předpoklad k pozdějšímu přepadení, ale kdyby k tomu bývalo nedošlo – coby kdyby – viděno ale z německé perspektivy – musí říct, že nacistické vedení opravdu žíznilo po válce tolik, že pravděpodobně by našli jinou záminku a jinou příčinu.

Andrzej Nowak vzpomněl na politickou esej Václava Havla Moc bezmocných. Tam lze hledat odpověď na to, co stojí za paktem Molotov-Ribbentrop. Je to filozofie silnějších, tedy těch, kteří se domnívají, že když mají sílu, mohou udělat všechno. A někdo, kdo není až tak silný, může na chvíli mít ten pocit, že dosáhl na to, aby udělal všechno s těmi slabšími – a to se bohužel stalo také Polsku v roce 1938, kdy Polsko využilo obtížnou situaci Československa a podílelo se na de facto dělení Československa. To byla chyba polské politiky.

Ale je potřeba také říct, že jiný stát, ne zas tak silný, kterému se ovšem zdálo, že je silnější než Polsko, čili Československo Edvarda Beneše, doufalo v meziválečném období, že bude na rozdíl od Polska v bezpečí, protože Polsko bylo ohroženo Sovětským svazem a Německem. Československo se cítilo být bezpečnou zemí. Je potřeba připomenout smutnou událost, kdy tím prvním, kdo gratuloval sovětskému velvyslanci v Londýně za vstup Rudé armády na území Polska, byl Edvard Beneš v září 1939. Zdálo se mu, že situace Československa vyžaduje, aby se podbízel Stalinovi a to byla nemoudrá taktika, která Československu v druhé světové válce nic nepřinesla.

Pokušení silných udělat cokoliv s těmi slabšími nejlépe vystihl Putin v interview pro německou televizi, kdy při příležitosti výročí ukončení války řekl: „My Rusové a vy Němci, my jsme dali územím střední a východní Evropy svobodu, když Lenin rezignoval na Polsko, Litvu, Lotyško a Estonsko. My jsme jim dali právo na svobodu a měli jsme o třicet let později právo jim ho odebrat.“

Polsko nedopadlo dobře, 6 milionů jeho občanů zemřelo. Ale o osmdesát let později o tom můžeme mluvit ve svobodné zemi, takže se snad vyplatilo bojovat za tu nezávislost. Ale současně si musíme vzpomenout na rok 1938, kdy Francie a Velká Británie pomohly Hitlerovi, třebaže byly silné, zlikvidovat Československo. Velká Británie a Francie nepomohly bojovat Polsku v roce 1939 proti Hitlerovi a Stalinovi, třebaže mohly vstoupit na území Německa, protože Německo vyslalo své veškeré síly do boje s Polskem. Francie a Velké Británie chybovaly. V diplomatickém slovníku se chybě říká appeasement a taková politika končí tragicky.













Volba lidskosti