POSLEDNÍ ČLÁNKY



Před zítřejším prvním čtením návrhu zákona o Národním parku Šumava, z dílny ministra životního prostředí Tomáše Chalupy, shrnuje Stínová vědecká rada Národního parku Šumava své hlavní připomínky do následujících bodů:

 
 
1. Nedostatečná velikost území ponechaného samovolnému vývoji.

V návrhu je pouze 22,1 % bezzásahových I. zón, a dále 4,5 % I. zón, kde je možno zasahovat do doby, než bude kůrovec v NP Šumava „v základním stavu“. To fakticky znamená možnost jejich vykácení.

Přitom stav ekosystémů v současné době umožňuje vyhlásit ihned jako bezzásahových veškerých 26,6 % I. zón. Bezzásahová území budou dále zmenšena a rozčleněna v souvislosti s údržbou cest v I. zóně, což znamená neustálé zásahy.

Stanovená rychlost převádění II.a zón do I. zóny by měla být místo intervalu 15, 30 a 45 let stanovena na původně navrhovaný interval 5, 10 a 15 let.

 
2. Přílišný důraz na rozvoj obcí.

Návrh zákona klade stejný důraz na rozvoj obcí jako na ochranu přírody a neposkytuje tak dostatečnou ochranu přírodně výjimečně hodnotnému území. Právě kvůli ochraně přírody jsou ovšem národní parky vyhlašovány. Formulace §1 odst. 5 návrhu zákona by měla být postavena tak, aby bylo zřejmé, že ochrana přírody má v NP Šumava přednost před ostatními aktivitami.

 
3. Nedostatečná regulace stavebních aktivit.

Návrh neobsahuje prakticky žádnou regulaci stavební činnosti v NP Šumava. Už i vládní nařízení č. 163/1991 Sb., kterým byl národní park vyhlášen (a které tímto zákonem bude rušeno), obsahovalo alespoň základní pravidla o regulaci územní a stavební činnosti. Navržený text zákona tak umožní další zástavbu krajiny národního parku zejména díky rozšíření III. zón ve stavebně atraktivních oblastech (například v oblasti Stožce je navrhovaná III. zóna prakticky dvojnásobná – viz. obrázek). Jak ukazuje praxe, pozemky ve III. zónách se zpravidla dříve či později uvolňují pro stavební účely. V řadě míst by takový postup měl za následek snížení jejich atraktivity a negativní dopady na krajinný ráz. Již dnes je zástavba takových míst ve III. zónách (např. na Filipově Huti či Borové Ladě) návštěvníky velmi kritizována.

 
4. Umožnění lanovky v jedné z nejcennějších částí Národního parku Šumava.

Návrh počítá s vybudováním lanovky (včetně tzv. „evakuační“ sjezdovky) Klápa – Hraničník v oblasti Smrčiny. Unikátně zachovalá oblast horského lesa, kde žije tetřev hlušec a další kriticky ohrožené druhy rostlin a živočichů by byla rozetnuta lanovkou a sjezdovkou. Těžko si lze představit pregnantnější porušení principů, které tvoří podstatu budování národní parků.

 
5. Nesplnění legislativních požadavků zákonem jako takovým.

Odborná komise legislativní rady vlády 8. 4. 2013 konstatovala, že samotná koncepce zákona je chybná, neboť zásadním způsobem vybočuje ze Zákona o ochraně přírody (č. 114/1992 Sb.). Režim Národního parku Šumava se by se totiž podle návrhu zákona zásadně lišil od režimu ostatních národních parků. Legislativní rada vlády navíc považuje strukturu zákona za nepřijatelnou a odporující legislativním pravidlům vlády.

Člen stínové vědecké rady NP Šumava, prof. Martin Braniš z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze shrnuje návrh zákona slovy: „Navržený zákon není založen na vědeckých argumentech a podkladech, je v ostrém rozporu s uznávanou mezinárodní praxí a narušuje možnou bilaterální spolupráci na poli ochrany přírody s bavorskými sousedy. Návrh připomíná politický handl mezi některými místními politiky, ministerstvem životního prostředí a současným vedením národního parku. Takový zákon nebude dostatečně chránit vzácnou šumavskou přírodu a otevře prostor pro komercializaci území národního parku. Je to špatný zákon, a žádáme poslance, aby při rozhodování o něm měli na mysli především účel, pro který je národní zřízen. A tím důvodem je ochrana unikátní přírody.“













Volba lidskosti