POSLEDNÍ ČLÁNKY



Tento článek bude věnován pojmu „kognitivní disonance“, jelikož ihned poté, co mi na něj jeden z mých nejlepších přátel zaslal odkaz, nastala jedna z největších změn k lepšímu v mém životě. Výraz kognitivní disonance můžete znát také jako vnitřní konflikt. Například na Wikipedii je definována následovně: „Nevědomá reakce mysli na rozpory mezi postoji (znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věci.“

Jsem si jistý, že každý z vás ve svém životě již tento pocit zažil. Je ve vás neustále přítomen, ale váš mozek a vaše mysl se jej stále snaží potlačit tím, že vás ve společnosti a v životě nutí dostat se do míst, která vám vyhovují a která jsou pro vás přijatelná. Kognitivní disonancí jste vedeni od malička. Definuje vás. Vytváří osobu, kterou jste. Je to vaše podvědomí, které řídí váš osud.

Předtím, než jsem se o tomto pojmu dozvěděl, vnímal jsem tuto situaci jako osud, rozdílnost názorů nebo jsem viděl příčinu v „jiných lidech“. Ovšem nyní vím, že my všichni, abychom podvědomě unikli pravdě, jsme přitahováni k těm lidem, kteří  sdílí stejné nebo podobné názory a postoje. A je to zcela přirozené. Zde musím dodat: Lidská mysl (lidský mozek, pokud je alespoň z části racionální) neustále hledá pravdu a nechce žít a zůstávat ve lžích. Takže se můžete rozhodnout fakta (podvědomě) odmítat, dokonce i po celý život, ale stejně budete nakonec muset přijít na to, na co jste měli přijít už dávno.

Toto ovšem vytváří problém. Existuje pouze jedna jediná pravda? Ano, existuje, je pouze jedna, ale není lehké se k ní dostat. Na této cestě poznání budete vždy a neustále ovlivňováni ostatními lidmi, jinými názory, médii, internetem a je pouze na vás a na vaší mysli (a také možná dokonce na vašich nejlepších přátelích a na věcech, které jsou od malička ve vás a kterým věříte), abyste na to přišli.

Pokud zcela nerozumíte větám výše, najděte si na internetu další články zabývající se kognitivní disonancí (je jich velké množství zejména v angličtině). Pochopte ji! Jinak budete na tomto místě v mém článku mít mnohem více otázek než odpovědí. Naučte se jí rozumět a zjistěte, co kognitivní disonance znamená přímo pro vás osobně. Přijměte ji a naučte se s ní žít. Váš život se zlepší.

.

.

Dále několik praktických příkladů kognitivní disonance:

Nutnost přizpůsobit se extrovertnímu a podnikavému životu 21. století v případě, kdy člověk má spíše povahu a tedy i prožívání jako umělec, bohém, introvert a nebo třeba někdo, kdo chce svět pochopit mnohem více, než je běžné.

Snaha zapadnout mezi lidi, mezi které chcete zapadnout vědomě, ale přitom vaše podvědomí ví, že mezi ně nikdy patřit nebudete.

• Velmi často vytvářejí napětí diskuse, zvyšují napětí a paradoxně způsobují až nesoulad v názorech. Každá diskuse s více různými názory účastníků totiž vytváří kognitivní disonanci, protože lidská mysl již v minulosti přijala jisté názory a měnit je prostě nechce. Nutnost změny bere často energii a proto se potřeba změny může jevit jako nepříjemná.

Vysvětlování toho, co považujete za důležité, vašim přátelům (pokud již nesdílí stejný názor). Toto je podle mého názoru to nejhorší. Napětí, které tyto rozepře vytváří, je tou nejhorší věcí. Ničí přátelství a vytváří jizvy, které, zůstanou-li nepochopeny, mohou zničit naprosto celý vztah.

• Typický studentský konflikt: Proč mám studovat a učit se, když mě to nebaví? Ano, možná vás škola nebaví, ale vybrali jste si ji studovat. Samozřejmě můžete být rebel, neučit se a nesouhlasit s celým systémem školství, ale dovolím si říci, že vystudovat potřebujete. Možná proto, abyste přežili, nebo proto, abyste měli „lepší život“.

Popírání smutných událostí a odmítání nepříjemných a složitých změn v životě. Toto je obzvláště nebezpečné! V reakci na nepříjemnou změnu si můžete dokonce vytvořit fiktivní osobnost, podle které se chováte. Dokonce se jí nemusíte už nikdy zbavit. Můžete s ní žít do konce svého života. Toto ukazují věty některých starých lidí: „Přeju si, abych během svého života méně pracoval a více se věnoval rodině a přátelům.“ nebo „Přeji si, abych se více choval jako já a ne tak, jak to po mně chtěli ostatní.“

Očekávání lidí okolo vytváří obrovskou kognitivní disonanci. Zejména pokud to jsou blízcí přátelé nebo lidé, které máte rádi a kterým věříte. Diskuse na Faceboku často tyto pocity pouze zhoršují, protože napětí vyvolané kognitivní disonancí je zde mnohem větší než v reálné mezilidské interakci. Vaše hlava musí zpracovávat každý malý detail a musí v reálném čase „aktualizovat“ všechny informace a všechny názory, které z té dané diskuse plynou.

Přijímání nových informací. Pokud si vyberete něčemu prostě nevěřit, třebaže pro to nemáte argument, jelikož si prostě vědomě vyberete tomu nevěřit, vytváříte si fiktivní realitu a začínáte žít v kognitivní disonanci. Přitom právě sem se řadí naprosto všechny informace, které přijímáte! Pokud kognitivní disonanci nechcete pouze potlačit, hledejte pravdu. Neustále. Odevzdejte se pocitu plynoucímu z kognitivní disonance, který vám říká: „Zjisti si o tom víc! Nezapírej to! Pokračuj v hledání informací! Mysli!“

* * *

Dále chci zdůraznit, že se mohu mýlit. Dokonce i zde, jelikož neznám všechny informace a fakta. Proto diskutujme, ale snažme se vždy ujistit, zda argumenty, které používáme, jsou opodstatněné a relevantní. Je to důležité.

Text uzavřu citátem Ralpha Waldo Emersona, který se ke kognitivní disonanci pojí absolutně. Vlastně přesně toto je samotná kognitivní disonance!

„Být sám sebou ve světě, který se tě neustále snaží dělat někým jiným, je to největší naplnění.“

.

.Odkazy (nikoli zdroje!):

Kognitivní disonance (Wikipedia)
Life Enhancing

Cognitive Dissonance
What Is Cognitive Dissonance?
Changing minds

Odkaz na můj blog (anglicky, ale některé články i v češtině): The Sanctuary of the Mind













Volba lidskosti