V Praze jsou všechna ministerstva a všechny centrální úřady. V Praze se rozdělují veškeré velké peníze, Praha je semeništěm  korupce, která se šíří do zbytku republiky jako mor. Je to Praha, která se přezíravě dívá na ostatní občany republiky, jež do Prahy posílají svoje daně, které se v Praze rozkradou. V Praze jsou média, která svou vlažnou kritikou projevují loajalitu „straně a vládě“ a tím udržují celou tuto zhoubnou mašinérii při životě. V Praze, v ústředí politických stran propojených s různými lobby a „podnikavci“, se nejvíce posílil mafiánský kapitalismus, který se zde velmi dobře uchytil a navíc se rychle rozrostl do celé země. Nyní se jeho „efektivní účinnost“  zřetelně projevuje jako organizovaný zločin fungující na nejvyšší úrovni, v nejvyšších patrech státní správy.

Jejich praktiky jsou tak markantní, že už je nelze nijak zakrýt ani zamaskovat. To, co se nyní děje právě v  Praze mezi ODS, TOP09 a ČSSD, jen názorně ukazuje „dobře“ zavedené mafiánské manýry a chování všech těch uhlazených pěkně oblečených pánů, které vidíme denně v naší veřejnoprávní televizi, která nám je s naprostou vážností představuje jako platné a ctnostné elity. Námi placená veřejnoprávní televize nám všem toto prezentuje jako normu správného „top“ chování a normu „řádného“  chodu společnosti.  Je to  čistokrevná faleš, egoismus, klientelismus, legalizace zločinu a zhoubný pád etiky a morálky v mezilidských vztazích.

Ve všech zemích jsou hlavní města automaticky ekonomicky preferovaná, ale v Praze se zlořády velmi rychle dotahují k dokonalosti (viz Okamura: Pražákům je hej. A co venkov?) a svým působením zamořují zbytek republiky. Pojem demokracie je jenom jeden z mnoha klamů, které jsou vnuceny lidem v zavedené diktatuře iluzí.

To, co  z Prahy nejčastěji slyšíme jako odpověď občanům  na tyto zjevné a nezamaskovatelné skutečnosti, je primitivní a hloupé nařčení lidí  ze závistivosti. V Praze (a samozřejmě nejen tam) počítají  s tím, že občané budou stále jenom mlčky přihlížet jakou další korupční faleš a „vychytávku“ si „šikovní“ podnikavci vymyslí a zavedou do praxe. Jenže nejedno jejich tzv. „podnikání“ se zakládá pouze ve zdokonalování napojení na veřejné finance, jejich následném tunelování a celkovém zvyšování míry korupce. Tím následně vzniká větší a větší zadlužování státu, které následně padá nejen na bohaté obyvatele Prahy, ale na všechny občany v naší zemi.

Nejcyničtější ze všech tvrzení, které se snaží občanům namluvit, je lež o nutnosti „reforem“, které vše vyřeší. Tyto tzv. „reformy“ vytvářejí především zdání šetření (viz článek Hluší demokraté – zcela nefunkční projekt Státní pokladna, pozn. ER), jejich dopad bude znamenat pokles životní úrovně především středních a nižších vrstev.

Vždyť všichni vidíme, že stamiliardy utíkají úplně jinudy. Prolhané divadlo, které se nám odehrává před našima očima, a kterého jsme nedobrovolní účastníci, je nadále naprosto neúnosné a jeho protagonisté si musí být  vědomi, že se blíží jejich konec.

A na závěr se ptám, kdy se probudí naší přední novináři, sídlící v Praze, kdy  konečně přestanou být v  “ladném a dobromyslném souznění“ s celou touto mafiánskou „kulturou“ a začnou pořádně dělat svoji práci.

.

* * *

Poznámka redakce: Tento text se snaží být především kulturním impulsem. Jeho smyslem není zvyšování nevraživosti či nepřátelství vůči Praze. Velmi hlubokým problémem je, že si nenápadně a postupně zvykáme na určité poměry, které však zcela jistě nejsou dobré, nejsou normální. Je evidentní, že jasné vědomí toho, že řada věcí není v pořádku, postrádá stále více a více občanů ČR.

Výše uvedené je dobře patrné např. v kontrastu s myšlenkami, které zazněly v pořadu ČT Před půlnocí (25. 11. 2011, čas 23:30) do kterého si moderátorka ČT Pavla Pilařová (děkujeme!) pozvala světoznámého cestovatele a fotografa pana Jiřího Kolbabu, nebo ve srovnání s tím, co řekl téměř před 20 lety známý český jógin, pan Eduard Tomáš, mj. již tehdy i o kapitalismu: Ukázka z filmu Život v pravdě.

Text dále  ve stejném duchu komentuje MUDR. Jan Hnízdil: Tento obludný systém se reformovat nedá! (7. 2. 2011, ČT24).

Problému chybějící motivace u novinářů z velkých médií se dotýká mj. text  Poznámka k 22. výročí 17. listopadu: Od skutečných řešení problémů k mlácení prázdné slámy. Mezi reálnou politikou a občany stojí jen média. Pokud selžou politici a část z nich se napojí na mafiánské struktury, záleží už pouze na médiích, zda vyvinou potřebný tlak na změnu. A centrální média, která mají zásadní vliv, jsou v Praze. Jejich selhání má neblahé následky, které jsou popsané v textu.