Na ruském portálu InoSMI se pravidelně objevuje monitoring českých médií, které se nějakým článkem, komentářem či rozhovorem dotkly ruského tématu. Činnost portálu je ovšem českými analytiky považována za propagandistickou, a proto jsme se rozhodli na portál blíže podívat.
V monitoringu českých médií v rozmezí od 2. do 8. září 2016 se zaměřují na komentáře v Respektu a Lidovkách či na vysílání Českého rozhlasu a Rádia Svoboda, zatímco je dávají do kontrastu s rozhovory v Parlamentních listech a Prvních zprávách. Nikdy nejmenují přesný název článku, na který odkazují, nicméně jejich citace jsou naprosto přesné tomu, o čem se v odkazovaných článcích píše. Z článků si vždy vybírají jen konkrétní odstavce.
Na portálu je problematické především vyzdvihování některých osob jako odborníků, ačkoliv v samotné České republice je nikdo nezná. Jde přitom o bývalé agenty StB nebo o osoby, které se přímo podílely na ukrajinské krizi. O Parlamentních listech a Prvních zprávách píší, jako by šlo o český věrohodný mainstream, který se u nás těší společenské vážnosti.
Z publikovaných článků odkazují na pasáže, které bagatelizují anexi Krymu a ukazují Vladimíra Putina v dobrém světle. Jelikož byl monitoring zveřejněn krátce po výroční zprávě BIS o zvyšujícím se počtu ruských agentů v ČR a formách nelineární války vedené Ruskou federací proti České republice, objevuje se i několik odborníků, kteří závěry kontrarozvědky zpochybňují a vysmívají se jí.
Analýza článku Česká media: Tradice KGB v České republice
Hned v úvodu se věnují komentáři Jaroslava Spurného v Respektu „Nabíráme směr Čína a Rusko, varuje zpráva BIS a ukazuje na politiky“. Zde si z celého textu vybrali jen dva odstavce, ve kterých Spurný upozorňuje na výroční zprávu BIS. Ta píše o zvýšené aktivitě ruských špionů v České republice, varuje před zájmy Kremlu o české technologie a před průnikem do strategických energetických firem. A naši politici, především Hrad, zaujímají opačný pohled a prosazují vstřícnost vůči zemi, která proti demokratické společnosti prokazuje značné nepřátelství. Zmiňují i Spurného lítost nad tím, že zpráva BIS je jen zoufalým výkřikem a republika se nadále pohybuje špatným směrem k Číně a Rusku.
>>Celý článek: Nabíráme směr Čína a Rusko, varuje zpráva BIS a ukazuje na politiky
V dalším odstavci se věnují rozhovoru Jiřího Pospíšila, který otiskly Parlamentní listy. Zde opět z celého článku citují jen jeden odstavec. Zpráva BIS opět potvrzuje, že nás Rusko nebere za partnera, ale jako někoho, kdo patří do jejího „blízkého zahraničí“. Naše země je terčem desinformačních aktivit ruských tajných služeb, ale Ruska se nemusíme bát, pokud bude fungovat NATO a EU. Pokud si budeme uvědomovat ruskou hrozbu, můžeme v některých oblastech s Ruskem spolupracovat, uvádí Jiří Pospíšil pro Parlamentní listy.
Zmiňují i komentář Petra Kamberského na Lidovkách „Zeman, Mynář, Nejedlý a Štěch. Potřebuje vůbec Rusko tajné agenty?“. Všímají si, že čeští politici si nedělají ze zprávy BIS těžkou hlavu. Jako členský stát NATO a EU jsme pro Rusko příliš důležitá země, a proto k nám posílají tajné agenty. Citují i jeho řečnickou otázku, jestli Rusko vůbec potřebuje agenty, kteří by pracovali v utajení, když mají v České republice tolik nakloněných politiků, včetně prezidenta Zemana, který prosazuje zrušení sankcí.
>>Celý článek: Zeman, Mynář, Nejedlý a Štěch. Potřebuje vůbec Rusko tajné agenty?
V další části se odvolávají na článek Alexandra Gegalčiho pro Parlamentní listy „Otřesné svědectví o dnešní Ukrajině. Náčelník junty Porošenko, vzteklý Soros. Hovoří rusínský předák“. A právě v něm se zpochybňuje důležitost výroční zprávy BIS o nelineární válce. Česká republika prý není významná země, aby zde Rusové museli vytvářet síť agentů. Alexandr Gegalčij byl přitom jedním z kontroverzních českých pozorovatelů voleb na Donbasu krátce po anexi Krymu. Kyjev označil jejich misi za nezákonnou.
Věnují se rozhovoru Ondřeje Kundry pro Rádio Svoboda, který má jiný názor než Alexandr Gegalčij. Inosmi.ru ale odkazuje opět na jeho přetisk na Parlamentních listech. V rozhovoru uvádí několik důvodů, proč má Kreml zájmy v České republice. Už v 60. letech se vedení SSSR a KGB rozhodlo v Praze vybudovat permanentní misi, jejímž cílem bylo dohlížet a ovlivňovat politické procesy v tehdejším Československu. ČR je navíc v EU, odkud agenti mohou jednoduše přejíždět do dalších zemí.
Podle Ondřeje Kundry je Česká republika v záplavě ruských desinformací a propagandy. Cílem je zdiskreditovat evropské instituce a NATO v očích občanů a vytvořit vhodnou atmosféru pro prosazování ruských zájmů.
>>Celý článek: Svobodná Evropa: Ondřej Kundra odhalil světu, jak u nás řádí Rusko
Setkání ruského prezidenta s japonským premiérem ve Vladivostoku se věnuje Ondřej Soukup na České rozhlase. Ruský prezident ve Vladivostoku prohlásil, že při problému řešení návratu čtyř Kurilských ostrovů by se ani jedna strana neměla cítit poraženou. Komentátor navíc potvrzuje, že takové řešení je skutečně možné. „Pokud bude Vladimir Putin tvrdit, že jen plní závazky Sovětského svazu, tak mu to asi u ruské veřejnosti projde. Tím spíše, že s největší pravděpodobností by šlo o nějakou formu společné správy,“ citují v článku. Zdá se, že dnes jsou obě země nejblíže k vyřešení problému, uvádí Ondřej Soukup v závěru.
>>Celý článek: Ondřej Soukup: Rusko-japonský spor o Kurilské ostrovy pokračuje
V rozhovoru opět pro Parlamentní listy se rusko-japonským vztahům věnuje Tereza Spencerová. Moskva prý eliminuje možnost návratu Kurilských ostrovů, ale na druhou stranu Tokiu nabídla Vladivostok coby jakousi variantu Hongkongu. A opět zdůrazňuje slova Putina, že by se nikdo neměl cítit poražený. Právě tento pocit je princip, které Rusko uplatňuje ve své zahraniční politice, a který Západ se svou koloniální minulostí a hegemonistickým puzením stále ještě nechápe. Do mezinárodní izolace se namísto Ruska dostává Západ, který je utopen ve svých ideologiích včerejška.
Připomeňme, že Tereza Spencerová byla nedávno oceněna kontroverzní Krameriovou cenou za nezávislou žurnalistiku Asociací nezávislých médií. Tuto cenu dostali přední čeští desinformátoři, kteří pravidelně útočí proti českému mainstreamu a snaží se zpochybnit jeho důvěryhodnost v očích občanů, což je právě jeden z projevu nelineární války.
Na Prvních zprávách se objevil rozhovor s Oskarem Krejčím, a to v předvečer ruských voleb. Podle něj skutečnost, že vládnoucí strana Jednotné Rusko ztrácí na popularitě, stejně jako jiné parlamentní strany, přesto nepřinese radikální změnu a žádná mimoparlamentní strana se do Státní dumy nedostane.
K ruskému volebnímu systému uvádí, že odpovídá standardům liberální demokracie a manipulace v ruských volbách není možná díky inovacím zajištujícím větší transparentnost. Hlavním faktorem na výsledek voleb bude mít vlastenecká vlna, která se zvedla po opětovném připojení Krymu. Významnou roli dále sehrávají sankce, což Rusy stmeluje.
O Oskaru Krejčím se už ale nedočteme, že je podle Ministerstva vnitra ČR evidován na seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti pod různými krycími jmény. Byl zvláště spolehlivý a prověřený tajný spolupracovník a organizoval práci dalších agentů. Zapojil se do kampaně proti výstavbě protiraketového systému v Česku.
O Prvních zprávách analytici uvádí, že jde o desinformační web nejasného financování a vlastnických struktur. Takových webů máme v republice několik desítek a tyto weby spolu vzájemně a vědomě spolupracují. Podle výroční zprávy BIS je jednou z jejich činností mimo jiné vytvářet podklady, na které se pak odkazují ruské tajné služby, když manipulují s míněním ruských občanů.
>>Celý článek: Krejčí: Ruské volby střetem dvou vln – vlastenectví a stagnace
