Ve středu 16. března 2011 se na půdě Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity konala přednáška Ing. Dany Drábové, předsedkyně ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, na téma Člověk, energie a jaderná energetika.
Na začátku přednášky děkan fakulty naznačil, aby se studenti neptali na události kolem Fukušimy. Nelze popřít, že většina posluchačů na přednášku zamířila právě kvůli jaderné havárii v Japonsku. Ani Evropský rozhled nebyl výjimkou. Měli jsme pro paní Drábovou připraveno několik otázek od čtenářů, týkajících se třeba rybolovu v zamořených oblastech či produkce mořských řas určených pro potravinářský průmysl.
Paní Drábová přesto hned na začátku zdůraznila, že pokud se někdo na Fukušimu bude ptát, tak o ní diskutovat bude. Nikdo ze studentů se ale během její přednášky na Fukušimu „ze slušnosti“ nezeptal.
Situaci „zachránil“ až Ing. Milan Štěpanovský, ředitel jaderné elektrárny Temelín, který se diskuse o Japonsku nehodlal vzdát. Naopak slušně naznačil těm, které situace kolem jaderné havárie nezajímá, aby opustili přednáškový sál. Z asi 300 posluchačů jich zůstalo kolem padesátky, především zůstala starší generace.
Ředitel Štěpanovský na názorných ilustračních obrázcích ukázal rozdíly mezi reaktory ve Fukušimě a reaktorem v Temelíně. Fukušima disponuje varnými reaktory, zatímco reaktor Temelína odpovídá obecnému diagramu nukleární elektrárny Palo Verde v Arizoně, který je mnohem bezpečnější.
Diskutovalo se také o tom, proč elektrárna, která je v případě výpadku elektřiny závislá na dieselových agregátech, neměla v záloze více agregátů a na několika různých místech. Pravděpodobně se v budoucnosti budou záložní dieselové agregáty schovávat pod zemi, aby je vlna tsunami nemohla poškodit. Minimálně se nad tímto řešením bude uvažovat.
Fukušima mimochodem ukázala, jak důležitou roli sehrává voda pří chlazení reaktoru. Temelín v současné době řeší otázku, jak reaktor ochlazovat, pokud by došel současný zdroj vody.
V tříhodinové přednášce zaznělo i několik dalších informací o jaderných elektrárnách, které zde umisťujeme jako zajímavosti na závěr:
1. Kdyby nebylo armády, nikdy bychom neměli jaderné elektrárny. Když vědci pochopili energii vazeb, začala se armáda zajímat o konvenční výbušniny. Když vědci pochopili energii jádra, a zjistili, že energie je v jádru milionkrát koncentrovanější než v konvenčních výbušninách, začala se armáda zajímat o jaderné zbraně a investovala do dalšího výzkumu. Armáda tak urychlila vznik jaderných elektráren.
2. Všechny jaderné elektrárny, které na světě běží, souvisí se společností Westinghouse. Jadernou energii na svých webových stránkách označují za bezpečnou a čistou. Westinghouse mimochodem pravidělně informuje o Fukušimě.
3. Velkou výhodou jaderných elektráren je, že z nich můžeme vytěžit maximální energii z minimální plochy. Počet obyvatel se zvyšuje rok od roku a lidé se koncentrují na stále menší plochy. Z tohoto důvodu potřebujeme energii stabilní, velmi koncentrovanou, ve velkém množství a se spolehlivou dodávkou. Jaderné elektrárny všechny požadavky splňují.
4. Evropská unie má v provozu 150 reaktorů, což je více než v celých Spojených státech. V Rusku je v provozu 20 reaktorů, Japonsko do čtvrtka mělo 55 reaktorů. Každá země na světě uvažuje o minimálně jednom jaderném bloku.
5. Tuna uranu obsahuje 967 kg 238U a 33 kg 235U. Po pěti letech v reaktoru zůstane 943 kg 238U a 8 kg 235U, tedy ztratíme pouhých 50 kg z původní suroviny. Zbytek jsou produkty štěpení. Celkem se dá recyklovat 950 kg uranu.
Reaktory ve Fukušimě by mohl zakrýt beton po vzoru Černobylu
