Evropská komise plánuje, že v roce 2050 nebude ve městech jezdit žádný dopravní prostředek se spalovacím motorem a že se lidé budou na vzdálenost větší než 300 kilometrů přepravovat vlakem. Bum, prásk, ehm, uh. Promiňte, právě jsem spadl smíchy ze židle a chvíli mi trvalo, než jsem se zotavil.
Spalovací motory velmi pravděpodobně budou existovat i nadále. Otázka je, jestli budou spalovat ropné produkty, což je málo pravděpodobné, nebo zemní plyn (CNG), propan (LPG), nebo třeba vodík. Ale spalovat se bude, tomu věřte. Ovšemže budou i elektromobily a dokonce dokáží dojet dál, než dnešních 100 km na jedno nabití, možná se dokonce výrobci dohodnou na unifikovaném akumulátoru, který si řidič jen nechá „na pumpě“ vyměnit a pojede během pár minut dál. Ale stejně se bude spalovat.
Podobné je to s přepravou na vzdálenosti „větší než malé“, abych parafrázoval jednu českou uzákoněnou blbinu. Jistě jsou lidé, kteří se potřebují přepravit 300 kilometrů z bodu A do bodu B, mít při tom co nejméně starostí, možná si cestou vyřídit pár věcí po internetu, možná si zdřímnout, a je jim celkem jedno, že cesta od vyjití z domu do příchodu do cílového místa bude trvat 5 hodin. Ale je spousta jiných lidí, kteří chtějí vyjet právě teď a nechtějí čekat hodinu, než pojede vlak a úplně stejně chtějí z místa B odjet v čase, který si sami zvolí a ne podle jízdního řádu. Jejich cesta totiž bude trvat nejméně o hodinu méně. A také je spousta lidí, kterým nejde ani tak o dobu strávenou na cestě, ale rádi by si cestou zajeli na kafe ke svému příbuznému, co ho už léta neviděli, nebo se cestou chtějí zastavit někde na jídlo, nebo navštívit muzeum, kam se chystají už několik let, ale pořád jaksi nebyl čas. Lidé jsou prostě svéhlaví a nevyzpytatelní. Jeden se tu snaží o blaho lidstva, něco tak hezky naplánuje a oni mu to neuvědoměle kazí.
Další omyl EK je, že silnice budou bezpečné. To se nepovede. Ani kdybychom začali jezdit ve vozidlech obalených ze všech stran tlumící hmotou a řízených navzájem dohledovým superpočítačem, nepovede se to. Lidé jsou totiž nezodpovědní, ba přímo hazardéři. A kdyby se jim nedařilo se zabíjet na silnicích, najdou si něco jiného, třeba rafting, snowboarding, horolezení, paragliding, bungee jumping. Navlečeme na sebe všechny možné i nemožné ochranné prvky, vybavíme se potřebnými bezpečnostními pomůckami, vypneme mozek a hurá do dobrodružství a smrti vstříc. Kdepak, lidi nezmoudří za 39 let jen proto, že to někdo naplánoval.
A pachatel všeho toho dobra? Evropský komisař Siim Kallas, původem z Estonska. Ten pán, nebo spíš soudruh, zřejmě zůstal myšlením v sovětské éře (viz Wikipedie).
Zdroj: iHned.cz.
Článek je možné libovolně kopírovat, pokud bude uveden jeho autor.








Škoda,že v té době již nebudu naživu,protože by konečně ti,co neradi řídí jezdili těmi vlaky a pro nás řidiče,kteří jezdí pro potěšení z jízdy by „zbyly“ ty dálnice a ostatní silnice volné.A jak jsem pochopil,pokud nepojedu do města,tak můžu jezdit i ve svém starém dobrém benzíňáku.
Plánování samo o sobě špatné není. A navíc doba 40 let je velmi dlouhá. 40 let je stejná dlouhá doba, jako uplyne mezi roky 1970 a 2010. Jenže tempo změn se stále zvyšuje. Takže bychom mnohem přesněji mohli vnímat tu míru rozvoje techniky a technologií třeba ve srovnání s rozvojem mezi roky 1910 a 2010, abychom si uměli představit to, co bude okolo roku 2050. Je to dlouhá doba a změní se ještě mnoho věcí, zřejmě mnohem víc, než si dnes umíme představit.
Představa a snaha vytvořit plně funkční efektivní a ekologickou infrastrukturu dopravy tak, aby se člověk nemusel „bavit“ tím že si koupí auto, o které se pak musí starat, a kterým se pak nesmyslně a „nahodile“ proplétá ulicemi velkoměst, mi je blízká.
Mám rád svobodu a volnost, ale zde je svoboda jedněch (motoristů) užívat Svět pro sebe nadřazena – a nebojme se říct, že zcela špatně – svobodě druhých. Třeba jen na klidnější noc. Ten, kdo bydlí blízko rušnější cesty, mi dá jistě za pravdu.
Žijeme ve světě, kdy lidé třeba jedou autem do práce a po ní sednou na kolo a jedou si zasportovat. Přirozenější je jít kousek pěšky a pak si odpočinout – nebo číst – v dopravním prostředku, který bezpečně řídí někdo jiný. Ale to chce samozřejmě mít vnitřní čas, Petře, chápu, že pokud ten chybí, vzniká stres a potřeba rychlého pohybu s dojmem, že se něco ušetří…
Shledávat osobní omezení v tom, že se vytvoří z hlediska systému dokonalá veřejná doprava (z dnešního pohledu na úrovni sci-fi), která bude levná, ekologická, rychlá (!) atd., zkrátka bude mít všechny potřebné atributy, mi nepřipadne moudré.
Naopak moudré mi připadne tento způsob uvažování (tedy uvažování v rámci systému, v rámci celku, v rámci společnosti) rozvíjet, cizelovat jej.
A už vůbec si nemyslím, že je nutné tyto představy násilně roubovat na „soudruhy“ a sovětskou éru (ten nenáviděný komunismus) a tím se velmi lacině pokoušet domoci veřejného odsudku. Pardon, Petře, ale zde s tebou zásadně nesouhlasím, a to jistě nejsem obhájce EU.
Vnímání potřeb celku je dobré. Špatné je prosazování osobních individuálních zájmů na úkor společnosti.
(PS: Právě mi za domem pomalu projela velmi silná motorka, jejíž majitel se „bavil“ tím, jak dělá vrum, vrum, vrum… – místo jarního klidu…)