POSLEDNÍ ČLÁNKY



Skutečné platy učitelů jsou podprůměrné a mnohem nižší, než se uvádí...

V médiích se často objevují zkreslené údaje o průměrných platech učitelů. Kde se stává chyba? Místo průměrných platů učitelů se zveřejňují průměrné platy ve školství (kam jsou započítávány i vysoké platy ředitelů škol a dalších vedoucích zaměstnanců, čímž průměrný plat naroste o několik tisíc korun). Skutečné hrubé měsíční průměrné platy učitelů byly v roce 2016: Mateřské školy: 23 116 Kč, základní školy: 27 690 Kč, střední školy: 28 649 Kč.

<!--:cs-->Evropský parlament: Zpráva o iniciativě Mládež v pohybu<!--:-->

Nedávná hospodářská krize nejvíce postihla mladé lidi, ačkoliv mladí lidé krizi nezpůsobili. Nezaměstnanost mladých lidí v EU překračuje 20 %, což je 2–4 krát více než je nezaměstnanost dospělých. Členské státy v důsledku hospodářské krize začali snižovat investice do vzdělávání a odborných příprav, čímž se budoucí šance mladých lidí na trhu práce opět snížily. V důsledku snižování veřejných investic do vysokoškolského vzdělávání dochází ke zvyšování poplatků za studium, ke snižování sociální podpory a studijních grantů, což má za následek, že děti chudých rodičů opouštějí vysoké školy a znovu se prohlubují sociální rozdíly.

Americký vzdělávací systém je něžný a hravý a jeho cílem je vybudovat zdravé sebevědomí žáka a podporovat jeho tvořivost. Nevěnuje se pozornost nedůležitým dovednostem a vědomostem. Nelpí se na gramatice. Eliminovala se didaktika psaní. Děti si kreslí písmena a číslice nápodobou. Dril se nepodporuje. Ve školách se děti seznamují s matematickými koncepty, ale chybí nezbytný nácvik matematických dovedností. Násobilka není nutnou […]

Důraz na standardizované testy vytvořil zvláštní vzdělávací klima. Stát vytváří testy a učitelé jsou pod vysokým tlakem produkovat výsledky a jsou nuceni přizpůsobovat výuku tak, aby jejich žáci v testech uspěli. Méně času se věnuje výuce vědomostí, důležitý je především nácvik testových dovedností. Školy jsou zodpovědné za výsledky v testech, a to, co se netestuje, se neučí. Standardizované testy zjišťují úroven čtení, nikoliv nabyté vědomosti. Obsah vyučovaných předmětů se zužuje a vědomosti žáků jsou jen povrchní.

Vzdělávací systém České republiky prošel v uplynulých dvaceti letech řadou převratných změn, které však nebyly vždy ku prospěchu školství, ani samotných žáčků poškoláčků. Na našich školách zdomácněly takové vymoženosti, jako jsou školní vzdělávací programy či uvolnění bariér mezi žákem a učitelem. Otázkou ale je, zda shora zmíněná demokratizační a humanizační opatření vedla k povznesení českého školství na evropskou úroveň, nebo naopak zničila dobře fungující systém přinášející výsledky. Má dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí stejné šance na dosažení kvalitního vzdělání jako dítě top manažera? Pokud tomu tak není, co by se mělo změnit? Zapeklitá otázka, ale jak ji rozřešit? Co takhle zavést školné? Ale tady se nabízí otázka, co by školné samo o sobě vyřešilo. Právě nad těmito otázkami se zamýšlím v eseji nazvané Cesta ke vzdělanostní společnosti v ČR. Jak zajistit rovný přístup ke vzdělání?

1












Volba lidskosti