Sobota 20. dubna, 2024
Evropský rozhled

Ekoaktivisté zablokovali magistrálu a rizika s tím spojená

 

 

V sobotu 12. října 2019 ovládli Václavské náměstí ekoaktivisté z Extinction Rebellion. Den plný workshopů a přednášek ve spojení s hudebním doprovodem a dětským koutkem se stal mediálně zajímavým až ve chvíli, kdy odstartovala jeho druhá nelegální část – blokáda magistrály před Národním muzeem.

Jak sami aktivisté uvádějí, je to jediný způsob, jak na sebe strhnout pozornost a dostat téma do médií. Ostatně celá řada novinářů dorazila až těsně před nelegální částí. Tu legální sledovala pouze alternativní a proruská média.

 
Jak si stojí hnutí na aktivistické scéně

Hnutí Extinction Rebellion se na české alternativní scéně pohybuje poměrně krátkou dobu. Z legální části demonstrace se zdálo, že jde vesměs o vzdělané lidi, kdy většina není nijak spojena se současnou aktivistickou scénou, o které jsme doposud psali.

Jsou zde samozřejmě jednotlivci, kteří již do nového hnutí pronikli, například bývalý člen SocSol, nebo se na místě pohybovali lidé z Limity jsme my. Anarchisté nové hnutí pozorovali z povzdálí.

 
Blokáda magistrály

Hnutí po třetí hodině odpolední zablokovalo magistrálu v centru Prahy. Zhruba padesát aktivistů si během přecházení přechodu lehlo či sedlo na zem. Ačkoliv doposud uváděli, že blokády trvají pouhých sedm minut, tentokrát blokáda trvala 40 minut, než byl policisty odveden poslední aktivista.

Aktivisté, možná i vědomě, zablokovali magistrálu v místě, které šlo snadno objet kolem ostrůvku pro chodce. Policie ale přesto nakonec dopravu na magistrále odklonila. Důvodem bylo jednak zvýšené nebezpečí pro přihlížející davy, které se na ostrůvek nevešly, a ten, že si policie u Národního muzea zřídila stanoviště, kam odváděla všechny ty, kteří neuposlechli policejních výzev.

Ze zvolené strategie blokady lze soudit, že blokádníci neprošli tak zvanými anarchistickými akčními tréninky. Na těch se učí, jak policistům co nejvíce vzdorovat, pokud se je pokusí z blokády vytrhnout a odvést. Nechybi ani výzvy k falešnému naříkání, aby udělali dojem na média a očernili muže zákona.

Na této blokádě mnozí aktivisté s policisty prostě odcházeli po svých bez kladení odporu. Jediný bolestný výkřik byl upřímný, a to když se pokusili zvednout aktivistku, která měla k asfaltu přilepenou ruku, načež se jí antikonfliktní tým pokoušel ruku od asfaltu co nejšetrněji odlepit.

Někteří se totiž k asfaltu přilepili sekundovým lepidlem, z čehož lze usoudit, že neplánovali místem pustit nikoho, a to ani záchranáře nebo hasiče.

Kvůli přilepeným aktivistům na místo dorazili zdravotníci, kteří jim poškozenou kůži odborně prohlédli a ošetřili.

Podobný typ protestů u některých osob vyvolává nezvyklé emocionální projevy a tento nebyl výjimkou.

Jakýsi otec s asi dvouletým dítětem v náručích se snažil policistům zablokovat cestu, když odváděli jednoho z aktivistů k policejnímu antonu. Ačkoliv dítě strachy prosilo tatínka, aby to nedělal, otec ho pouze okřikl a používal ho dále jako živý štít proti policistům. Nakonec byli oba policisty odstrčeni a dětský křik se změnil v pláč.

 


 

Odvedení aktivisté byli shromážděni před fontánkou u Národního muzea, kde s nimi policisté provedli nezbytné úkony, které se protáhly na dlouhé hodiny. V osm večer, kdy jsme končili, ještě zdaleka nebyli hotovi. Aktivistům hrozí za přestupek pokuta deset tisíc korun, těm, kteří ho spáchali opakovaně, patnáct tisíc korun.

Novináři o místě, kde se bude blokáda konat, věděli dopředu. Svědčí o tom skutečnosti, že Česká televize si postavila kamery v blízkosti blokády dvacet minut před začátkem a aktivistický fotograf Petr Zewlakk Vrabec stál na místě v press vestě již s připraveným fotoaparátem.

Někteří přihlížející byli přesvědčeni, že jde o nenásilný protest, s čímž jiní nesouhlasili. Tvrdili, že každé protiprávní jednání je nebezpečné a můžou mu za oběť padnout zcela nevinní lidé. U blokád dopravy nelze dopředu zhodnotit, co vše se může přihodit. Rizika jsou ale veliká – dnes by nemusela projet místem záchranka ani hasiči, neprojela by ani rodící žena mířící do porodnice, plynaři by se nedostali včas k unikajícímu plynu, a někdo by za pozdní příchod do práce mohl dokonce o svou práci přijít.