Možná jste přemýšleli nad tím, jak je možné, že mezi Covid-19 pozitivními jsou i lidé, kteří poctivě nosí „respirátory vyšší ochranné třídy“. Uvozovky jsou zde napsány zcela úmyslně, protože vyšší ochranná třída automaticky neznamená vyšší ochranu, a respirátor není správný název pro to, co nám v mainstreamu a ve vládě označují za respirátor. Ale pojďme si to vysvětlit postupně, v čem je tedy zakopán pes.
Politici a novináři pojmem respirátor nesprávně označují „filtrační polomasku k ochraně proti částicím“. Ty splňují normu EN 149:2001 + A1:2009 a jsou zhotoveny z filtračního materiálu s různou třídou ochrany, kterou známe jako FFP1, FFP2, FFP3. Třída ochrany já dána průnikem částic filtrační polomaskou k ochraně proti částicím.
Klíčovou informací je, jak se tento průnik částic počítá. Většina lidí si zřejmě představí, že se pověsí maska do vzduchu za nitku a pošlou se proti ní kapénky s koronavirem, a pak se vypočítá poměr toho, co se zachytilo, a co prošlo. Tato představa je zcela mylná.
Počítání průniku respirátorem je pro laika poměrně složitá věc. Klíčové ovšem je, že se masky netestují na průnik koronaviru, ale na průnik aerosolových částic NaCl nebo parafinového oleje, následně se fotometrem stanovuje jejich koncentrace před a za maskou.
Možností, jak určit průnik, je celá škála, a každý průnik se zaměřuje na něco jiného. Pro konečného uživatele by měl být klíčový „celkový průnik“, který zahrnuje průniky filtrem, průniky vydechovacím ventilkem a průniky netěsnícími liniemi kolem obličeje. V médiích se opět setkáváme průnikem označovaným jen jako průnik filtrem, který je menší než celkový průnik (nebo-li méně částic pronikne, čili více se jich zachytí). Průnik filtrem se stanovuje na plynotěsně těsnící polomasce bez ventilku.
Z toho tedy plyne, že pokud „respirátor“ plynotěsně netěsní na obličeji, což u většiny lidí, s kterými se setkáváme na ulici, netěsní, tak se celkový průnik částic respirátorem zvyšuje a zdaleka se neblíží hodnotám průniku filtrem. V překladu dobře těsnící FFP1 může zachytit více částic než netěsnící FFP2 a FFP3.
Svou roli sehrává i dýchací odpor filtrační polomasky, který může způsobit, že maska nebude zejména v oblastech lícnice těsnit a člověk bude dýchat vzduch, který neprošel filtrem.
Kromě hojně diskutovaných respirátorů existují ještě ochranné masky a polomasky s odlučitelnými filtry, o jejichž využití civilisty se zatím veřejně vůbec nediskutuje. Polomasky chrání dýchací ústrojí, masky i oči. Ty splňují normy EN 143:2000/A1:2006 a mají třídy filtrů P1, P2, P3, pokud se bavíme o průniku částic (existují ještě třídy A pro průnik plynů).
Polomasky mají vyšší těsnost kolem obličeje, avšak výměnné filtry vyšší ochranné třídy jsou opatřeny výdechovým ventilkem, který nechrání okolí. Není ovšem problém výdechový ventilek zakrýt ochrannou krytkou, a tím i chránit okolí. V polomaskách je vyšší dýchací odpor než v „respirátorech“, čímž se pro většinu civilistů stávají nekomfortními. Rovněž vydechované kapénky na spodní části masky se v okolí brady vytváří nepříjemná jezírka. Ty lze eliminovat použitím vhodného výměnného savého materiálu, na což ale současně dodávané komerční polomasky nemyslí.
Závěrem lze tedy poznamenat, že FFP2/FFP3 mají sice nízký průnik částic filtrem, ale protože je velice obtížné zajistit jejich plynotěsnost na obličeji, průnik částic je podstatně vyšší. Lidé, kteří to myslí s ochranou svého zdraví vážně, by měli uvažovat o polomaskách či maskách s odpojitelnými filtry typu P3.
