Na fóru České pirátské strany se diskutovalo, jak vyřešit spory kolem sochy maršála Koněva. Piráti mají své zastupitele na Praze 6 a záležitost se jich přímo týká. Zastupitel Ondřej Chrást vyzval Piráty Celostátního fóra, aby se vyjadřili k jeho návrhu vyhlásit místní referendum. Do diskuse, která se nesla spíše v duchu odstranění sochy maršála Koněva, se zapojil i Roman Kučera, který namítl, že referendum je sice pěkná věc, ale nesmí být v rozporu s mezinárodní smlouvou. Jeho výroků se chytli novináři Deníku N a ve svém článku jej vykreslili jako proruského kolaboranta. Roman Kučera popírá, že by výroky zveřejněné v článku novinářům řekl.
Pirátská diskuse
Roman Kučera do diskuse vstoupil až s několikadenním odstupem. Důvod byl ten, že se spojil s odborníkem, který se vojenským hrobům dlouhodobě věnuje. Je členem Československé obce legionářské a veteránem z Bosny a Afghánistánu. Ten ho upozornil na to, že ve stále platné mezinárodní Smlouvě mezi Českou republikou a Ruskou federaci o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993 se uvádí, že každá smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé smluvní strany. V evidenci válečných hrobů Roman Kučera následně nalezl i sochu maršála Koněva, měl tedy za to, že se na sochu smlouva vztahuje. Zároveň se vymezil proti úvahám pomník odstranit, neboť třicet let po revoluci už patří pomníky k naší historii a historii přepisují jen bolševici.
Piráti následně začali analyzovat, zda-li je pomník maršála Koněva válečným hrobem ve smyslu zákona č. 122/2004 Sb. Jeden z Pirátů si následně všimne, že v evidenci válečných hrobů je u sochy maršála Koněva poznámka pod čarou, že nejde o válečný hrob ve smyslu tohoto zákona. Roman Kučera se ale domnívá, že když to není válečný hrob podle tohoto zákona, nevylučuje se to s tím, že je to válečný pomník podle mezinárodní smlouvy, kde jsou válečné pomníky výslovně uvedeny.
Zde nutno zmínit, že podle úvodní stránky Centrální evidence válečných hrobů Ministerstva obrany se v evidenci shromažďují informace dle zákona č. 122/2004 Sb., a to o válečných hrobech a pietnich místech. Proč se pomník maršála Koněva v evidenci sestavované na základě tohoto zákona ocitl, a přitom je u něj poznámka, že nejde o válečný hrob ve smyslu tohoto zákona? Dalibor Záhora nakonec zavolal Lucii Háskové z evidence MO a ta mu telefonicky sdělila, že pomník Koněva není válečným hrobem ani válečným pomníkem podle zákona, ačkoli je v evidenci uveden. Sama Hásková neznala přesnou odpověď, ale měla za to, že sochu chtěl mít kdysi v evidenci nějaký ministr.
Červené vlajky Deníku N
Diskuse zaujala novináře z Deníku N, kteří v Kučerově poukazování na právní legislativu ohledně válečných pomníků a válečných hrobů shlédli znaky proruských vlivů a Romana Kučeru telefonicky oslovili s několika otázkami, načež napsali článek „Válka o Koněva štěpí i strany. Piráti se hádají na fóru, otázky padají i u komunistů.“ Podle Romana Kučery novináři jeho slova překroutili a nic z uvedeného v daném kontextu neřekl.
Novinový článek obsahuje několik červených vlajek, na základě kterých se lze i bez vyjádření Romana Kučery domnívat, že není zcela seriózní.
První červenou vlajkou je novinový titulek se slovy „válka“ a „hádají se“. Na základě toho se lze domnívat, že hlavním cílem článku je, aby na něj někdo klikl. Titulek vyvolává silné emoce, až přehnané (žádnou válku o Koněva zde nemáme). Zároveň čerpá sílu z takzvané kontroverze, čili budí dojem, že v článku půjde o nějakou ostrou výměnu dvou názorových skupin. V mediální praxi je taktika kontroverze hojně používaná. Novináři proti sobě často staví dvě názorové skupiny, přičemž jednu vykreslují jako tu správnou a druhou jako tu špatnou. Médium tak na jednu názorovou skupinu vytváří tlak, v důsledku čehož lidé podobných názorů se budou bát je prezentovat veřejně. Odborně se tomu říká spirála mlčení.
Druhou červenou vlajkou by pro čtenáře mělo být, že nadpis neodpovídá tomu, o čem následně článek pojednává. Ačkoliv v titulku se píše, že Piráti se na fóru hádají o Koněva, v celém článku nepředloží jediný příklad takové hádky, nezazní tam ani názor žádného dalšího Piráta. Oné diskusi na fóru je věnován pouze jeden odstavec, kdy z kontextu celé diskuse o legislativě je vybrán pouze výrok o přepisování historie bolševiky. Naopak čtyři odstavce pojednávají o telefonickém rozhovoru.
Třetí červená vlajka je ta, že jsme se pokusili ohledně článku oslovit redakci Deniku N s několika otázkami, ale redakce do stanoveného termínu na otázky neodpověděla. Ptali jsme se, na základě čeho se domnívají, že se Piráti na fóru hádají, zda se lidé mohou splést ohledně výkladu zákona o válečných hrobech s poukazem na to, že v evidenci mají být pouze válečné hroby dle zákona, či zda jsou schopni doložit výroky Romana Kučery v telefonickém rozhovoru. Jelikož v článku byla podsunuta protiruská nota, ptali jsme se dále, zda redakci příjde skandální, pokud politik chce k jednání o osudu sochy maršála Koněva přizvat i ruskou stranu. Na základě čeho se domnívají, že ve sporu kolem sochy maršála Koněva se angažují ruské zpravodajské služby (neboť do článku k soše Koněva vsunuli poznámku o varování BIS o působení ruských zpravodajských služeb)? A jelikož byl celý článek značně negativní k osobě Romana Kučery, kdy jej vykreslili jako proruského politika, zeptali jsme se, zda disponují nějakými dosud nezveřejněnými informacemi o tom, že by spolupracoval s režimem Vladimíra Putina, ať už na politické úrovni nebo ve spolupráci s ruskými zpravodajskými službami. A hlavně jestli se ho vůbec zeptali, jaký má názor na politické represe v Ruské federaci.
Výroky zveřejněné v Deníku N jsem neřekl
Roman Kučera popírá, že by v telefonickém rozhovoru uvedl výroky v takovém kontextu, v jakém byly prezentovány.
Novináři například uvedli, že je proto, aby se zahájila válka. Ve skutečnosti řekl, že nedodržování mezinárodních smluv může mít za následek válku. Podle Romana Kučery válku snad žádný normální člověk ani nemůže chtít.
Neřekl ani výrok, že Koněv není spojený s potlačením maďarského povstání v roce 1956. O maďarském povstání mluvil v jiném kontextu, a to, že Koněv je voják, který musel poslouchat rozkazy nejvyššího sovětského vedení.
Pravdivý není ani výrok, že nevnímá Rusko jako riziko. Novinářům tvrdil, že riziko ruských tajných služeb vnímá, avšak stejně jako riziko působení jakýchkoliv dalších velmocí, příkladem uvedl Čínu a jiné.
Novináři Deníku N tak prokázali, že serióznost a objektivita není jejich prioritou.
