Před 44 lety, přesně na Vánoce roku 1971, spadlo do peruánské džungle letadlo společnosti LANSA, let 508. Turbovrtulový letoun typu Lockheed L-188A Electra vletěl do bouřky na trase z Limy do Pucallpa v Peru.
Na palubě zemřelo 91 lidí, ale jako zázrakem přežila 17-letá Juliana Koecpeková, která se po více jak 40-ti letech od neštěstí rozhodla převyprávět svůj příběh v knize Zázraky se dějí.
Společnost LANSA se v té době potýkala s mnoha leteckými neštěstími a ještě před nehodou o ní kolovala nelichotící říkanka: „LANSA se lanza de panza“, což znamená přibližně něco jako „LANSA přistává na břiše“. Toto letadlo bylo poslední, které ještě nespadlo. Kromě toho nutno podotknout, že turbovrtulový letoun není vhodný na přelety And, protože nedokáže dobře vzdorovat turbulencím, zejména proto, že jeho křídla jsou pevně spojená s trupem.
Letadlo vletělo přímo do bouřky. Den se změnil v noc a tu náhle prozářil mohutný záblesk nad křídlem. Juliana v tu chvíli seděla v devatenácté řadě na trojsedačce se svou matkou a neznámým pánem. Její matka stihla ještě konstatovat: „To je konec“.
A pak už Juliana v letadle neseděla, stále připoutána k trojsedačce padala z výšky 3 km střemhlav do baldachýnu deštných pralesů. Její matka už vedle ní nebyla, ani ten pán. Probrala se v deštném pralese s řeznými ránami na noze a rameni, byla úplně sama a nad korunami stromů létala záchranná letadla, která jí ale neměla šanci najít. Juliana se proto sama vydala na 11-ti denní cestu pralesem po proudu říčky, na jejímž konci na ní čekala nejen záchrana, ale také mediální svět polopravd a lží z per novinářů, kteří jí pronásledují dodnes.
Vyprávění je velmi spjato s Panguanou, částí pralesa, kterou se nyní Juliane Koepcková snaží nechat prohlásit za chráněnou přírodní oblast. Do Panguany jí poprvé přivedli její rodiče, světoznámí přírodovědci, kteří tam založili výzkumnou stanici. Nebýt této přímé zkušenosti se životem v pralese, Juliana by svou 11-ti denní odyseu džunglí nikdy neměla šanci přežít.
Ukázky z knihy:
„V místě, kde příjezdová silnice k letišti ústí do hlavní silnice, carretery, leží hřbitov. Přes zeď se dají rozeznat vyšší náhrobky a mezi nimi je jeden obzvlášť vysoký. Je to pomník na památku leteckého neštěstí společnosti LANSA a padesát čtyři obětí katastrofy tu leží pohřbeno v tradičních „nichos“, pohřebních výklencích.“
„Toho večera mi Werner Herzog vysvětlil, co má v úmyslu:
Chtěl uspořádat expedici, která by v džungli nalezla místo neštěstí, kde dosud leží rozptýlené trosky letadla Lockheed L-188A Electra, a proklestila k němu cestu. Místo, kam se letadlo zřítilo, totiž bylo známé jen přibližně.“
