V sobotu 21. srpna 2021 se nekonala jen tradiční státní pieta před budovou Českého rozhlasu, 53. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa si připomněli i občané před ruskou ambasádou na náměstí Borise Němcova. Bývalá rezidentce Friedricha Petschka byla ještě donedávna považována za centrálu ruských zpravodajských služeb v Evropě, vše ale změnila kauza Vrbětice. Zásluhou Bezpečnostní informační služby (BIS) pod vedením plukovníka Michala Koudelky se podařilo ruské zpravodajce nakonec ze země vyhostit. Jak uvedl moderátor Ziggy Horváth, před ambasádou se sešli, aby podpořili Michala Koudelku v jeho dosavadní práci.
Níže jsou zveřejněny volné přepisy několika projevů. Cílem textu není vyvolávat negativní emoce vůči institucím a lidem, o nichž řečníci hovořili, ale poskytnout podkladové materiály odborné části veřejnosti, která s informacemi bude dále zodpovědně pracovat. Jsme si plně vědomi toho, že některé výroky již spadají do kategorie radikálních, například závěrečný vzkaz Eugenie Číhalové komunistům „Málo bylo Mašínů!“. Vladimír Hučín a následně Ziggy Horváth obviňují konkrétní osoby a instituce z krytí aktivit ruských zpravodajských služeb na území České republiky, ale nepodložili to během svého projevu žádným důkazním materiálem. Bylo by proto nezodpovědné jejich projevy zveřejňovat bez úvodního komentáře, stejně tak by bylo ale nezodpovědné o demonstraci neinformovat – neboť i takové informace se mohou pro další studie ukázat přínosnými.
Pro bývalého senátora Jaromíra Štětinu představuje 21. srpen hned dvě výročí. Jako všichni ostatní si připomíná sovětskou okupaci z roku 1968, v paměti má ovšem i 21. srpen 1991, kdy byl jako novinář v moskevském Bílém domě s ruskými poslanci. Tehdy společně vzpomínali na okupaci a zdálo se mu, že má Ruská federace cestu k demokracii otevřenou. Nicméně byl to omyl. Tamější politickou scénu začínají ovládat fašisté. Ruské demokratické síly si ale zaslouží naší podporu a Rusku je potřeba pomoci.
Eugenie Číhalová připomněla nedávno vzniklý seznam nepřátelských států, mezi které Ruská federace zařadila USA a Českou republiku. Za celá léta nepostřehla nic, za co by Rusům bylo možné poděkovat. První výročí černé noci tanků, 21. srpen 1969, vnímá jako den hanby, kdy Čech vzal pušku proti Čechovi. Na vině této události byli komunisté. Jsou tu pořád mezi námi a vzpomínají na ty tak zvané zlaté časy. Vzpomínat by se ale mělo na ty, kteří přišli o svůj život. Na závěr měla vzkaz pro všechny komunisty: Málo bylo Mašínů.
Ziggy Horváth na shromáždění dorazil až z Přerova. Premiér Andrej Babiš, který prošel prověrkami u StB pod krycím jménem Bureš, si na den výročí okupace postavil stánek právě v Přerově pod okny člověka, který byl za komunistů pronásledovaný. Při jeho akcích z doby normalizace nezemřel jediný člověk, přestože odpaloval nálože. Strávil dlouhá léta v nejtvrdších kriminálech, například v Minkovicích. Odseděl si jeden rok ještě v roce 2001, kdy byla BIS zaúkolována, aby řešila nejlepšího zpravodajce na ruskou tématiku. Po šesti letech byl shledán nevinným. Tím pronásledovaným nebyl nikdo jiný než bývalý zpravodajec BIS Vladimír Hučín, následující řečník.
Vladimír Hučín se byl dopoledne stejně jako Ziggy Horváth podívat na autogramiádu Andreje Babiše v Přerově, na kterou se ale nedostal, protože ho obklopil antikonfliktní tým – kdyby tam nebyl, došlo by ke střetům. Když pozoroval spektrum přítomných lidí, vzpomněl si na těžké časy normalizace. Viděl mezi nimi představitele Svazu československo-sovětského přátelství, pracovníky SNB, StB, bývalé členy Lidových milic, členy Pomocné stráže z vyšších funkcí a další – takové spektrum přišlo přivítat do Přerova Andreje Babiše. Přitom premiér rozhoduje o tom, kdo bude ředitelem tajné služby.
Michala Koudelku si pamatuje z dob, kdy ho v roce 2001 zatýkali. Tenkrát byl nevýrazná osoba. Dnes má o něm lepší mínění. Nesnesl by, kdyby o něm rozhodoval konfident Státní bezpečnosti Andrej Babiš.
Když pracoval u BIS a k moci se dostal Václav Klaus, všiml si, že nechce zprávy, které popisovaly kontakty pracovníků ruských tajných služeb (na konzulátech) s představiteli českých organizací, které už tehdy vykazovaly extrémní působení. Byl to Svaz přátel národů východu, Klub českého pohraničí, samozřejmě KSČM, Český svaz bojovníků za svobodu. Řadu věcí monitoroval s tím, že pracovníci ruských tajných služeb ovlivňují představitele zmíněných organizací k vyvolávání nepokojů, sociálního napětí a obecné nespokojenosti.
Monitoroval ostravský zámek řeckého milionáře Epanastatise Prusalise, komunistického agenta, který dlouhodobě pracoval pro KGB. Na zámek opakovaně chodil tehdejší premiér Miloš Zeman. Hučínova zpráva v analytice vyvolala napětí a doporučili mu informaci neuvádět. Později Miloš Zeman dal pokyn zneužít tajné služby ke sledování občanky Markéty Regecové, protože nechtěla prodat svůj pozemek pod cenou. Podobných věcí se dělo více.
Události dokumentoval a snažil se, aby byla sjednána náprava. Víc toho udělat nemohl. Zprávy se dostávaly k nejvyššímu jádru kolem Miloše Zemana a tehdy byl varován kolegy z BIS, aby si raději zvolil jinou problematiku, například že se sešli skinheadi v hospodě. Jeho zjištění nešla tehdy prezentovat.
Vladimíru Hučínovi vadilo, že lidé, kteří kolaborovali s komunistickým režimem, se dostávali do významných pozic a procházeli přes bezpečnostní prověrky. Docházelo k takovému ohrožení bezpečnosti státu, že nad tím nešlo jenom mávnout rukou.
Po zatčení z něj v očích veřejnosti udělali teroristu. V novinách šířili, že má na hřbitově arzenál s bombami.
Dodnes v řadách tajných služeb působí lidé, kteří dělali všechno proto, aby nebyly aktivity Rusů na našem území monitorovány a vyhodnocovány.
Pro Vladimíra Hučína není v pořádku, pokud se Miloš Zeman v pozici premiéra sdružoval se zpravodajci KGB, GRU a levicovými extrémisty.
Před dvěma lety měl možnost položit mu v Přerově několik otázek. Ptal se ho na zneužití tajných služeb proti Markétě Regecové a vazby se sovětským zpravodajcem Prusalisem. Třetí otázku, jak svého času jako funkcionář komunistické strany podporoval dodávky semtexu a zbraní národně osvobozeneckým hnutím, tedy teroristickým organizacím, už nestihl položit.
Vladimír Hučín závěrem připomíná skupinu kolem R. Š. z dnes již zaniklého policejního útvaru. Jeho lidé, především z odboru boje proti terorismu, se podíleli na zrušení operativních akcí o problematice Ruska. Odkláněli pozornost od skutečných pachatelů. Jejich spojení na Andreje Babiše je víc jak viditelné.
Proti práci R. Š. vznesl podobné výhrady i Ziggy Horváth. Zkritizoval i knihu tehdejšího ředitele BIS Jiřího Růžka k okolnostem zatčení Vladimíra Hučína a dal jednotlivé pasáže do světla s pozdějšími závěry soudu a jinými protokoly.
Ray Baseley přečetl zdravici od Otakara van Gemunda ze skupiny Kaputin.
„Tálibán, Čína, Rusko i (člen NATO) Turecko – už jen na tomto příkladu je vidět, že členům světové aliance totalitních a autoritářských režimů a hnutí (je v ni ještě mnoho dalších členů, jako například Írán, Sýrie, Severní Korea, a třeba i SPD Tomia Okamury) je jejich vzájemná „ideologická odlišnost“ ukradená. To podstatné koneckonců je, že jsou diktátorské a protizápadní a to je jejich skutečná ideologie.
Na rozdíl od nás, oni dobře vědí, co je ohrožuje. Smrtelně je totiž ohrožuje naše pouhá existence – existence svobodomyslných lidí a demokratických společností. Oni si uvědomují, že jejich společný nepřítel je samostatně myslící člověk bez strachu a nenávisti a fungující otevřená společnost. Naše existence jim nedává spát, protože inspiruje ty utlačované. Proto se tyto režimy sjednotily, aby nám všem svobodným lidem zakroutily krkem. Svět se globalizuje a diktatury s ním, jinak by to byl jejich konec. Proto nezahálely a vytvořily svoji „tajnou“ světovou alianci zla.
A co my – demokracie a jejich občané? My se tváříme, že se to neděje, že nám nic nehrozí, že autoritářské režimy jsou jen státy samy pro sebe s poněkud odlišným politickým řízením, se kterými lze vyjednávat, obchodovat, a případně i spolupracovat.
Dokud si neuvědomíme, že se nám chystá zakroutit krkem sjednocený autoritářský svět, tak budeme ve stavu akutního ohrožení a nebudeme na nic připraveni. Máme sice NATO a EU, ale bez vědomí společné hrozby ze strany sjednoceného totalitního světa se nebudeme moci připravit a nebudeme vědět, s jakou strategií a proti komu se musíme bránit. Budeme zkrátka zcela bezmocní.
Přestaňme s nimi spolupracovat, zrušme už konečně plynovod Nordstream, turecké členství v NATO a pozastavme penězovod EU do Maďarska a Polska. Už konečně přestaňme investovat do Číny a podpořme hlasitě Tchaj-wan (i vojensky) a obyvatele Hong-kongu – a vždy přijměme politické uprchlíky.
Je čas vidět totalitu jaká je, jako jeden celek s jedním společným zájmem: naší destrukcí. Braňme se!“
Benjamin Roll z Milionu chvilek pro demokracii přečetl prohlášení k dnešnímu výročí.
„Milí a vzácní přátelé,
cizí tanky, letadla, zbraně a vojáci pod vedením SSSR 21. srpna 1968 udupali vzedmutí československé společnosti, která toužila po svobodném a důstojném životě. Jedna jediná noc rozhodla o osudech milionů lidí na dalších 21 let.
Problémem však nebyla jen přítomnost cizích armád, problémem bylo selhání obdivovaných politiků pražského jara, selhání elit a následné zlomení téměř celé společnosti. Letargie a lhostejnost, do které tehdejší Československo upadlo, byly za komunistické vlády normálním stavem a ten, kdo pojmenoval věci pravým jménem, byl utlačován. Kdo se postavil zlu a strachu, čelil státní šikaně.
Každý srpen je tak tíživou připomínkou tohoto zlomu. Srpen je vždy nepříjemně horký. Dnes obzvlášť. Protože nás pálí vzpomínka na ztrátu naděje a na ztrátu důvěry v druhé. Něco takového se již nesmí opakovat. Zvláště poslední roky ukazují, že i když jsme ušli už podstatný kus dobré a svobodné cesty, tak k porážce zla nestačil ani samet. Premiérovo ohýbání pravidel a neschopnost zodpovědně vládnout, prezidentova zapšklost s touhou po pomstě, mocichtivost komunistů a pravicových extrémistů v posledních letech odhalují, že demokracie, svoboda a lidská důstojnost jsou ohroženy neustále. I dnešní představitelé našeho státu tíhnou ke spolupráci s nepřátelskými totalitními zeměmi, anebo nejsou schopni jim čelit. A to nelze zakrýt ani nedávným vyhnáním agentů z této ambasády.
Milí a vzácní přátelé, srpen je vždy horký. Zvláště letos, když stojíme před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Před volbami, které v našem ústavním systému rozhodují o největším vlivu na další směřování naší země. Před volbami, které letos konečně mohou otevřít cestu změně. Aby se to však podařilo, je potřeba zapojení každého z nás. V těchto volbách nakonec rozhodne jen pár desítek tisíc hlasů o tom, kdo má většinu, tak záleží skutečně na každém. Je potřeba, aby ti slušnější a zodpovědnější politici, kteří mají šanci zvítězit, cítili a slyšeli dostatečně silnou podporu mezi běžnými lidmi.
Prosím přidejte se k nám na milionchvilek.cz/chcitozmenit a mluvme společně s nevoliči, s nerozhodnutými voliči, s prvovoliči, o důležitosti říjnových voleb a o tom, jak dosáhnout změny. Piráti se Starosty a koalice SPOLU nejsou ideální, to však není nikdo, ale jsou to demokraté a společně mají konečně šanci získat většinu z těch dvou set poslaneckých mandátů. Zavázali se odmítnout spolupráci s ANO, spolupráci s komunisty, s pravicovými extrémisty a zavázali se podniknout zásadní kroky k nápravám škod po současné vládě.
Jestliže budeme my všichni a celá veřejnost po volbách dál kontrolovat i jejich kroky, máme naději, že se nám po letech bude líp dýchat a příští srpen už třeba nebude tak horký.
Milí a vzácní přátelé, ty podzimní volby skutečně jsou volbami buď, anebo. Buď bude pokračovat oligarchie a směr na východ, anebo se vrátíme na cestu standardní demokracie a snad vykročíme kupředu na západ.
Děkuji vám za pozornost, to bylo prohlášení a můj dovětek. A díky moc za všechno, co děláte pro demokracii a pro naši zemi.“
