Dlouhotrvající konflikt je jednou z Putinových taktik. Vyčkává, až se celý svět unaví a přestane situaci na Ukrajině sledovat. V to alespoň věří místní Ukrajinci a jejich nejbližší čeští přátelé, a proto bude jedna demonstrace následovat druhou, i kdyby na ní měl dorazit jen jeden jediný člověk.
>>>Zvukový záznam z demonstrace ke stažení (21,9 MB)
Dnešní akci s názvem Putine, svobody se nevzdáme! pořádaly iniciativy Chceme demokratickou Ukrajinu, Ukrajinsko Evropská Perspektiva a Euromajdan o.s. Demonstraci přes sociální síť svolával nebývale velký počet osob – Jiří Bareš, Ivanka Illyenko, Petr Marek, Martin Rada, Pavel Korec, Martin Uhlíř, Galina Andrejceva, Lubor Chalupa, Ilona Markel Francková a Ladislav Heryán. Shromáždění na Václavském náměstí moderovali Jiří Bareš z iniciativy Chceme demokratickou Ukrajinu a Galina Andrejceva z Ukrajinsko Evropské Perspektivy.
Shromáždění začalo výčtem států, které v minulosti čelily agresi SSSR a Ruska. V roce 1918 to byla Ukrajina, následovalo Polsko (1920, 1939), Čína (1929, 1950, 1969), Japonsko (1938, 1945), Finsko(1939), Maďarsko (1956), Laos (1960), Vietnam (1961), Alžír, Jemen a Egypt (1962), Sýrie (1967), Československo (1968), Kambodža (1970), Bangladéš (1972), Angola (1975), Etiopie (1977), Libanon (1982), Afghánistán (1979), Ázerbájdžán (1988), Gruzie (1999, 2008), Podněstří Moldávie, Tádžikistán, Jižní Osetie a také Ingušsko (1992), Čečna a Dágistán (1994, 1999), v neposlední řadě Ukrajina, Krym (2014).
Ondřej Liška (SZ) se o víkendu vrátil z Doněcku, kde mluvil s desítkami občanských aktivistů, kteří nechtějí, aby východ Ukrajiny připadl Putinovi. Ti lidé jsou tam bez podpory, jsou opuštěni, je jim vyhrožováno a je jich málo. Na východ Ukrajiny bychom měli vyslat mnohem silnější pozorovací mise, abychom měli přesnější informace o tom, co se tam děje. Lidé nevěří centrální kyjevské vládě a mají k tomu své důvody. Tamější politika by neměla být určována místními oligarchy, kteří kontrolují, co se může a nesmí v médiích objevit.
Další věcí je, že se nacházíme skutečně na hranici ozbrojeného konfliktu. Ta válka byla doposud vedena hlavně jako informační válka. Ale ruští separatisté z Doněcka Ondřeji Liškovi potvrdili, že pouze čekají příchod ruských vojsk. Žádná armáda, ani ukrajinská, přitom není připravena východ Ukrajiny chránit.
V závěru svého proslovu uvedl, že Česká republika je zemí, která nepodpořila vznik celoevropského fondu pro rozvoj demokracie. Právě tento fond by měl podporovat občanskou společnost na Ukrajině.
Igor Zolotarev, odstupující místopředseda Rady vlády pro národnostní menšiny, nastínil, co můžeme dělat na podporu Ukrajiny. V prvé řadě bychom se měli distancovat od agresivních politiků a těch, kteří podobnou politiku podporují. Další body byly shrnuté v dopise, který byl sepsán hlavám Severoatlantické aliance, Spojených států, Kanady a celé řady dalších zemí ve spolupráci Petra Marka, Pavla Korce a Alexandra Vondry.
Je nutné okamžitě přehodnotit bezpečnostní situaci vůči Rusku, především v rámci Severoatlantické aliance. V krátkodobém horizontu dát viditelně najevo změnu v přístupu vůči Rusku. Přesunout jednotky Aliance do východních členských zemí a pořádat vojenská cvičení v regionu. Ve střednědobém horizontu posílit přítomnost aliančního svazu ve své východní části. Na diplomatické úrovni prosazovat zájmy Transatlantického společenství a prosazovat tak zájmy svobody a demokracie. V případě narušení zájmů ze strany Ruska sáhnout k ekonomickým sankcím. Hlavní příjmy Ruska pochází z vývozu nerostných surovin, zejména ropy a plynu. Jakmile jim poklesnou příjmy, nebudou moc dělat expanzivní politiku.
Milena Vicenová, bývalá ministryně a velvyslankyně České republiky v Bruselu, nyní kandidující do Evropského parlamentu, má přímo v programu podporu demokracie na Ukrajině. Zmínila, že si pamatuje na rozstřílené Národní muzeum a na přijíždějící tanky do Prahy, které naháněly lidem strach. Proti ruské expanzivní politice se musí říct ihned jasné NE, jinak v ní budou pokračovat stále dál a dál a doplatí na to miliony nevinných lidí.
„Říkám jasné NE nacionalismu Putina, jasné ne expanzi a obnovování Sovětského svazu.“
Emeritní rektor Univezity Karlovy v Praze Václav Hampl, stejně jako Milena Vicenová, připomněl Natálii Gorbaněvskou, která se jako jedna z osmi zúčastnila demonstrace na moskevském Rudém náměstí v roce 1968, na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Za to tvrdě zaplatila. Na jednom z transparentů měla napsáno „Za vaši a naši svobodu“.
Většina Evropanů nezažila útočnou válku, kdyby jedna země zaútočila vojensky na druhou. Máme před sebou první případ vojenské agrese jednoho státu proto jinému státu od konce druhé světové války v Evropě. Měli bychom dělat maximum proto, abychom vojenskému konfliktu zabránili.
Demonstrace se zúčastnila celá řada dalších významných osobností, jmenujme Alese Michaleviče, běloruského politického aktivistu, bývalého kandidáta na prezidenta Běloruské republiky, který v březnu 2011 získal český azyl v Praze.
Na Václavském náměstí byl po celou dobu vystaven obraz fotografa Eugena Kukly zobrazující cestu nebeské setniny, nejhorší tři dny, kdy byla zabita většina ukrajinských hrdinů z Majdanu.
