POSLEDNÍ ČLÁNKY



 
Rober Vašíček
 

Na pozadí teroristického útoku ve Vrběticích vnímám jízdu Nočních vlků za krajně nevhodnou. Jejich aktivita nemá s českým vlastenectvím nic společného. To už můžou přijet i jednotky SS na sajdkárách.

Po důkladné analýze dostupných informací v tisku se přikláním k variantě, že ruští agenti ve Vrběticích provedli teroristický útok na munici bulharského zbrojíře určenou pro Ukrajinu. Nemíním zde řešit vleklý konflikt těchto dvou zemí. Považuji za nepřijatelné, aby jiný stát provedl teroristický akt na území jiného suverénního státu a usmrtil přitom dva jeho občany.

Nelze mě rozhodně označit za rusofoba. V loňském roce jsem bojoval za zachování pomníku maršála Koněva a účastnil jsem se piety u pomníku a dále na Olšanských hřbitovech, kam právě přijeli Noční vlci.

Tehdy jsem nechápal protestující vlajkonoše s vlajkami Evropské unie, kteří na Noční vlky křičeli „vrazi“. Bral jsem to jako střet dvou politických koncepcí. A ten považuji za přirozenou součást demokratického světa. Každý člověk má právo na vyjádření svého názoru a nemůže být nikým ve svém právu omezen. Tolik moje osobní pojetí demokracie.

Spolu s Platónem, je-li něco spravedlivé, je to moudré a je-li to moudré, je to rovněž dobré. Z ruského snu o spravedlnosti jsem procitl právě během kauzy Vrbětice a také po svém odchodu z hnutí SPD.

Do té doby jsem byl miláčkem ruského státního média Sputnik. Když jsem vydal tiskovou zprávu o mém odchodu z hnutí SPD, redakce Sputniku ji označila za provokaci. Budete-li chválit hnutí SPD, jste ruští kamarádi. Budete-li kritizovat, je to provokace. První pilíř mé důvěry v působení ruských médií v ČR padl.

Pár dní poté nastalo odhalení kauzy Vrbětice. Podivné ruské mlčení, doprovázené mlčením prezidenta Miloše Zemana a také hnutí SPD, což je takový ruský Bermudský trojúhelník, ve kterém se vzájemným odkazováním ztrácí fakta a samotná pravda, vybudilo můj zájem o tuto kauzu.

Chronologicky na základě rešerše mezinárodního tisku a na základě dostupných údajů nepochybuji o ruském úmyslu zničit munici bulharského zbrojního magnáta Emiliana Gebreva umístěnou ve Vrběticích. Neznám příčiny, proč tak ve státním zájmu Ruské federace učinili.

Bulharský obchodník se zbraněmi Gebrev listu The New York Times přiznal, že skladoval zbraně v ČR a dodával je Ukrajině i po roce 2014. Ukrajina je potřebovala kvůli agresi Ruska, které okupuje část Ukrajiny. Z Česka však přímo na Ukrajinu nebylo nic vyvezeno. Všechno šlo nejdřív do Bulharska. Osobně nemám nic proti tomu, že Ukrajinci měli zbraně a munici na ochranu jejich území před vnějším agresorem. Mimochodem v Bulharsku také vybuchovaly sklady. Okolnosti se nyní opět prověřují v souvislosti s odhaleními v ČR. V té době, kdy v Bulharsku vybuchovaly sklady, tam byli rovněž ruští agenti ze stejné skupiny, která zabíjela v Česku. Ještě taková zajímavost – onoho bulharského obchodníka se někdo dvakrát pokusil zabít. Využit k tomu byl novičok. Další spojitost s Ruskem.

Je pro mě nepřijatelné, aby cizí stát páchal teroristický čin na našem území a zahynuli při tom dva mí spoluobčané. Namísto pokorné odpovědi, vzniku vyšetřovací komise a ochoty odškodnit rodiny zavražděných českých spoluobčanů jsme se dočkali výhrůžek ze strany Ruské federace.

Stále chovám úctu k padlým sovětským vojákům, kteří položili životy, abychom mohli žít. Nepovažuji ale chování Ruské federace za vhodné pro rovný vztah dvou suverénních zemí a distancuji se od veškerých aktů státního terorismu.

Bc. Robert Vašíček
zastupitel městské části Praha 11
občan České republiky













Volba lidskosti