Rusko je země, kde by nikdo z nás nechtěl žít. Moje bývalá přítelkyně snila o životě v USA a dnes je tam úspěšnou manažérkou. Neznám ale nikoho, kdo touží po životě v Rusku, učinil tak a stal se tamtéž úspěšným. Už to o veliké zemi na východě říká vlastně všechno.
Zcela určitě nejsem žádný rusofob. Nejsem ani rusofil. Nahlížím na tuto zemi zcela pragmaticky. Carské Rusko zadrželo Mongoly, Tatary, Turky a nakonec porazilo Němce a smazalo tak hanbu z první světové války, kdy naopak bolševik s Němci uzavřel separátní mír a obdaroval je Ukrajinou.
Můj vděk Rusku vychází z antifašismu. Pak ale vděk končí. V roce 1948 naši rodinu Rusové připravili o veškerý majetek a podnikání. Můj prastrýc, armádní generál Jan Sergej Ingr utekl na západ, aby ho neoběsili jako Heliodora Píku. Tatínek mojí maminky, Josef Ingr, byvše osobní stráží prezidentů Masaryka a Beneše skončil jako pomocná síla v zemědělství, aby si jako syn kulaka odčinil předchozí úspěchy. Můj pradědeček Josef Šmíd přišel o zlatnickou dílnu a protože zachránil židovského tovaryše během války od transportu do koncentračního tábora, udělali z něho po válce vykořisťovatele lidu.
V roce 1968 nás Rusové okupovali. Moji rodiče tehdy byli v Jugoslávii a na nádraží hlásili, že kdo chce, může zůstat. Rodiče se vrátili, protože nechtěli přijít o své rodiče. Už myšlenka, že za volný pohyb člověka postihl státní teror v podobě rozdělení rodiny je otřesná.
V roce 1989 jsme upřímně a rádi přivítali 17. listopad. Bolševik se vyčerpal, bohužel komunisté napříč stranami nám vládnou dál. Aktuálně jeden agent STB je premiérem a zaměstnanec elitního komunistického Prognostického ústavu naším prezidentem.
Přesto věren antifašistické tradici jsem se v roce 2019 postavil za pomník maršála Koněva, který byl po roce kulturních bojů odstraněn na Praze 6. Vždy jsem totiž ostře rozděloval spolu s Winstonem Churchillem boj proti nacistům a státní zřízení v Rusku.
Nelituji svého boje za maršála Koněva, bojoval jsem srdcem. Mnozí si mě automaticky zařadili mezi ruské trolly. Přesto, že na demonstraci „Co dalo Rusko Světu“ jsem se distancoval od vychvalování Stalina, protože se jednalo o masového vraha. Rusko pro mě vždy znamenalo carství, které vytrhlo z rukou Osmanské říše, respektive jejího vazala Krymského chanátu Ukrajinu.
Poskytoval jsem ochotně rozhovory ruským médiím, která mě v rozporu s mojí vizitkou, kterou jsem vždy všem novinářům předával nazvala starostou Prahy 11. Poskytoval jsem dva roky rozhovory české redakci ruského státního média Sputnik.
Dokud jsem působil v řadách hnutí SPD, byl jsem miláčkem ruské státní propagandy. Láska skončila s mým odchodem z SPD. Tak jako ostatním novinářům, také redaktorům Sputniku jsem odeslal informaci o ukončení mého členství v SPD.
Sputnik v rozporu se zpravodajským posláním, o kterém mě do té doby ujišťovali jeho redaktoři, odmítl zprávu uveřejnit, protože ruská redakce ji považuje za provokaci. Takže kritizujte hnutí SPD a je to provokace. Chvalte hnutí SPD a Sputnik vás otiskne.
Propojení mezi hnutím SPD a ruským státem je nezpochybnitelné
Tomio Okamura přímo podporuje ruské státní zájmy v České republice
Pochopil jsem. Sice pozdě, ale přece. Byl jsem jen nástrojem ruské propagandy, o maršála Koněva z jejich strany vůbec nešlo. I když já tomu věřil a dodnes považuji odstraňování soch za nevhodné. Ať už v roce 1918 odstranili revolucionáři Mariánský sloup, maršála Radeckého nebo po roce 1948 sochy T. G. Masaryka.
Kauza Vrbětice pohledem Sputniku je komplot a všichni, kteří se pod to podepíšou jsou redakcí nazýváni analytiky https://cz.sputniknews.com/
Rozšířil jsem zorničky svého chápání a nebylo k tomu třeba ani atropinu. Pokud ruská státní média mlčí k možnému státnímu terorismu, něco je špatně. A na této straně nemohu stát.
Autor byl místopředsedou SPD Praha v letech 2019 – 2021
