V úterý 23. listopadu se v pražské kavárně My Life uskutečnilo setkání blogerů z Aktualne.cz. Diskusí o „diskusích“ provázel Ondřej Aust, který v letech 2002–2004 pracoval jako editor webu BBC World Service a dnes je editorem Mediar.cz. Hlavními hosty diskuse byla psycholožka Bohumila Baštecká, předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová, poslanec za ČSSD Jiří Paroubek a čtenář blogů Martin Bažant. Mezi diváky byl přítomen například Cyril Svoboda, Tomáš Sedláček a Petr Uhl.
Diskutující se zamýšleli nad anonymitou internetových diskusí a proč je na nich tolik vulgarity a agrese. Podle psycholožky Baštecké se na internetu jedná o jiný typ diskuse než jsou „ty v tváří v tvář“. Diskuse se může podařit jen tehdy, pokud můžeme toho druhého poslouchat, pokud víme, o čem diskutujeme a známe pravidla diskuse. Na internetu druhého nevidíme a tím neseme za své výroky nulovou zodpovědnost. Anna Šabatová připomněla, že Chartisté 77 se hned na začátku rozhodli vystupovat pod svými skutečnými jmény a lidé se „setsakramentsky“ rozmysleli, co řeknou, protože mohli jít sedět i za „blbost“. Za veřejný projev lze podle ní považovat i to, že píšeme něco do internetové diskuse. Poslanec Paroubek se údajně nestihl divit vlně nenávisti, která se na jeho blogu rozbouřila, když něco napsal. Osobně nereaguje na příspěvky, kde ho lidé urážejí, protože si nezaslouží ani to, aby jim věnoval pozornost a svůj čas.
Petr Uhl, novinář, k tomu uvedl: „Já jsem vychován v tom, že anonymní dopisy se nečtou. Ani ty se smyšlenými jmény. Kdo se podepíše jinak, tak ví, že dělá podvod a tím to pro mě končí. Stejně tak se představovali příslušníci StB pod jinými jmény. Anonymní diskuse na internetu je jeden z prvků demoralizace. Svoboda bez odpovědnosti nemůže být. Vulgární slova mi vůbec nevadí. Vadí mi ale rasistické věci. Nejenom rasistické, ale i proti humanitě. Tak to já nečtu, nebudu je umlčovat, nebudu na ně volat policii, jde to mimo mě.“
Z blogerů se o slovo přihlásil i Petr Vileta, který se představil jako malý nevýznamný živnostník, člen Pirátské strany: „Jsem starší a byl jsem vychováván v tom, že anonymní dopisy se nepíšou a nečtou, sprostá slova se nepoužívají. Na druhé straně si uvědomuji, že spousta lidí má svého šéfa, zastává určitý úřad. Co já vím, jestli nějaký nick abc není z Úřadu vlády? Takový člověk nemůže říct – já podporuju tuhle či tuhle stranu – nemůže se angažovat veřejně, a pod svým pravým jménem by nediskutoval, byť jeho názory jsou přínosné. Začínal jsem psát na Neviditelném psu Ondřeje Neffa. Neviditelný pes přešel pod Lidovky, kde se poštou posílal dopis na ověření identity. Teď z té stovky příspěvků, co tam byly, zůstalo několik jednotek příspěvků denně. Myslím, že ani ta sprostá slova nejsou problém. Jak řekl Werich, už si přesně nepamatuji – vtip může být sprostý, ale nemůže být vtipný jenom proto, že je sprostý.“
Mezi diváky, kteří se do debaty zapojili, vyplynulo, že bez osobního kontaktu je validita příspěvků pochybná, ale anonymita na internetu je přesto důležitá.
