Líbí se mně fantastický vývoj světového umění, jeho překvapivé podoby a permutace. S velkým zájmem sleduji jeho nápaditou expanzi do veřejného prostoru, což se ovšem příliš netýká této země. Vadí mi jeho přemrštěná marketingová orientace a spousta šikovných parazitů, která se kolem umění vyrojila v poslední době a má tendenci se rozrůstat. Líbí se mně vývoj soudobé architektury, její stále častější ekologický akcent a citlivé začlenění do přírodních plenérů. Na jaře bych chtěl žít v Paříži, v létě v Olomouci, na podzim v New Yorku a v zimě v Praze. Nejvíc mně vadí to, že se vytrácí přímá mezilidská komunikace. (...)
Co se Ti na dnešním světě nejvíc líbí a co Ti nejvíc vadí? Kde bys nejradši žil (ve kterém státě nebo oblasti, příp. i napříč dějinami) a proč?
Líbí se mně fantastický vývoj světového umění, jeho překvapivé podoby a permutace. S velkým zájmem sleduji jeho nápaditou expanzi do veřejného prostoru, což se ovšem příliš netýká této země. Vadí mi jeho přemrštěná marketingová orientace a spousta šikovných parazitů, která se kolem umění vyrojila v poslední době a má tendenci se rozrůstat. Líbí se mně vývoj soudobé architektury, její stále častější ekologický akcent a citlivé začlenění do přírodních plenérů. Na jaře bych chtěl žít v Paříži, v létě v Olomouci, na podzim v New Yorku a v zimě v Praze. Nejvíc mně vadí to, že se vytrácí přímá mezilidská komunikace. Různý blogy, chaty, e-maily a skajpy ji nemůžou nahradit ani v náznaku, jsou beznadějně neosobní. Pokud se bude tento trend dále prohlubovat, vznikne obrovské komunikační vakuum. Přímý kontakt v dialogu je nesmírně důležitý, hrají v něm roli různé mimické a jiné detaily, které ve virtuálním žvanění nejsou obsaženy. Virtualita zkresluje, mystifikuje, činí nevěrohodným. Je povrchní a plytká, často i zbabělá a anonymně sprostá a zákeřná.
Kdybys měl popsat ideální životní podmínky pro sebe, co by v nich nemělo chybět, a co by naopak měly postrádat?
Malá garsonka s koupelnou, dlouhosrstý jezevčík, plat odpovídající skromným podmínkám přežití a neochabující inspirace k tvorbě. Pokud by se zázračně objevila, tak i inteligentní, kultivovaná a kreativní dáma, nezfeminizovaná, neambiciózní a vulgárně nepromiskuitní. Rád postrádám luxus, nadbytek a jiné omezující zhovadilosti.
Domníváš se, že je možné skrze dlouhodobé politické směřování (např. zákony přísně postihující jisté delikty, nebo naopak posílením prevence) nějak změnit chování lidí v dané oblasti?
V žádné oblasti nikdy nic nezmění politika, která je stále více propracovanějším mocenským nástrojem malé skupiny lidí. Nově zvolení politici přicházejí do předem narežírovaného schématu, jemuž se přizpůsobují. Moc sama uměle vytváří různé delikty a společenské anomálie, opravňuje ji to k používání represívního aparátu a k jeho postupnému zdokonalování. Moc se vždy snaží zužovat prostor pro svobodný výběr možností, snaží se spektrum možností oklešťovat a činit nevěrohodnými. Pomáhají jí média, která jsou dnes největší hrozbou a zabijákem demokracie a svobody. Obrat k lepšímu může nastat jedině opětovným přívratem k morálce, k přehodnocení vyčpělých hodnot a k uvědomění si vlastní smrtelnosti. Současný stav směřuje ke globální katastrofě.
Jak bys definoval svou základní politickou orientaci? Lze Tvé názory označit klasickými nálepkami (např. konservativní, liberální, levicové, pravicové a pod.)? Pokud ne, mohl bys je ve stručnosti charakterizovat?
Na to se těžko odpovídá. V něčem jsem konzervativní, v něčem zase radikální. Existuje rčení, podle kterého radikalita nastupuje vždy tam, kde selhávají (jsou selhávány) tradiční, tedy konzervativní, hodnoty. Radikalita není nic samozřejmého nebo náhlého, je to logický důsledek procesu zrání a analytického vhledu do daných problémů a nadhledu nad manipulovanou (čím dál virtuálnější) realitou. Striktní rozdělování na levici a pravici je anachronismus, současné dění si žádá novou klasifikaci, ale docela dobře se obejde i bez ní. Nejspíš jsem idealistický utopista a racionální romantik. Ještě si myslím, že v budoucnu se budou ty nejpřevratnější věci dít mimo oficiální politiku. Tím nemyslím ekonomiku, ale utváření nového hodnotového systému a s ním souvisejících trendů.
Která myšlenka Ti nejvíc vadí na marxismu (v teorii)? Která Ti nejvíc imponuje?
Vadí mě přehnaný důraz na třídní boj, imponuje mě alternativa beztřídní společnosti. Přičemž se zdá, že třídní boj beztřídní společnost apriori vylučuje.
Co si myslíš o myšlence, že je lhostejné, v jakém politickém systému lidé žijí, protože pokud se chovají morálně (vezměme třeba tradiční stupnici hodnot evropského člověka, vyplývající z Desatera), nakonec samovolně vytvoří vyhovující systém, příp. zruší stávající nedostatky?
To je blbost. Desaterem se dnes už nikdo neřídí. Euro-americká civilizace dávno spláchla „tradiční stupnici hodnot“ do septiku. Stávající nedostatky zruší buď jaderný holocaust nebo postupný nezbytný důraz na skromnost a jednoduchost. Bude to nutné pro přežití všech ras a národností.
Lze podle Tebe postihnout nit souvislostí nějakého konkrétního politického rozhodnutí, tj. stanovit jej za příčinu nějakého jevu ve společnosti a vysledovat v ní jeho důsledky?
Samozřejmě, jsou na to vypracované a zdokonalované perfektní sociologické metody. Pokud dojde k desetiprocentnímu zdražení potravin, energií a nájmů a zároveň k desetiprocentnímu snížení základní mzdy, rapidně se zvýší frekvence krádeží a majetková kriminalita. V tomto případě je úměrnost evidentní.
Jaký je Tvůj postoj k trestu smrti a proč?
Odmítavý. Naopak bych přitvrdil v samotném výkonu vyjímečných trestů. Galeje nebyly špatný nápad…
Jaký je Tvůj postoj k problematice autorských práv (toto rozvést do rozumnější otázky)?
Jednoznačný. Nakladatelství by měla od autorů povinně kupovat autorská a zveřejňovací práva, platit slušné honoráře, starat se o publicitu a organizovat autorská čtení. Bez toho všeho je autor pouhým idiotem. Kosmas by neměl mít distribuční monopol, měly by fungovat granty na jednotlivá díla ne pro nakladatele, ale pro autory. Na tuto otázku samozřejmě odpovídám z postu své profese – spisovatele. Jinak – pokud je cokoliv na internetu, je to dáno v ušlechtilý plen celé planetě.
Co je to podle Tebe svoboda? Kdo je svobodný člověk a jak se projevuje?
Svoboda je možnost vnějšně neatakovaného a neostrakizovaného směřování k něčemu kvalitativně hodnotnějšímu a duchovnějšímu. Je to permanentně vytvářený vnitřní stav, není to nic přidaného zvenčí. Svoboda od něčeho, nikam nesměřující a nic netolerující je pouhý paskvil. Ve svobodě je nutně obsažená mravnost, zodpovědnost a klidná a veselá mysl, i když je jasné, že vše končí smrtí. Svoboda je věčně přítomný stav – nikdy a nikde nezačíná, nikdy a nikde nekončí.
Jaký je Tvůj názor na společné soužití lidí různých kultur a náboženství? Kudy probíhá hranice tolerance (na poli politickém) a kudy naopak hranice, za níž již jít nelze, aniž by byl jednotlivec z menšinové kultury násilím „vtěsnáván“ do vzorců většinové společnosti?
Já nevím přesně, co je to většinová společnost. Pseudonázorová nebo beznázorová skrumáž totálně zmanipulovaných, zpohodlnělých a zbabělých lidí? Dezorientovaný dav? Pokrytecky dogmatické církevní stádo? Většina nikdy nevykazuje kvalitativní výhodu a přínos, často ale ani menšina. Existují jednotlivé individuality, které se světem vezdejším prokousávají silou vůle a nezkalené myšlenky, někdy elegantně lehce, někdy s nezkrotným vztekem. Ti se nenechají nikam vtěsnat, nerespektují žádné hranice, mocenské normy, ani se nepodrobují násilí. Společné soužití náboženství a kultur je to nejúžasnější, co si lze přát, pokud se nejedná o násilné implantáty.
Jací jsou Tví nejoblíbenější politici 20. století a proč?
Nemám žádného oblíbeného politika a nikdy ho mít nechci. Pohrdám jimi.
Jaký postoj máš k tzv. „válkám proti terorismu“ (myslí se zahraniční vojenské „mise“ velmocí s cílem zajistit určitý model demokracie v posttotalitních státech)?
Nejedná se o války proti terorismu, ale o násilný roub západních norem a pokleslých hodnot jiným kulturám a populacím. Jsou akty kořistnického a marketingového fašismu, akty mentálního zotročení a arogantní intolerance. Bohužel pro agresory to má a bude mít čím dál silnější a katastrofálnější bumerangový efekt.
Jaký model sociální solidarity se Ti nejvíce zamlouvá?
Nesobeckost, hluboká, ale přitom střízlivá empatie do situace jiných.
Kdo podle Tebe více utváří dějiny, ti „nahoře“ nebo ti „dole“? Existuje nějaký Boží plán s lidstvem, jeho vedení skrze historii? Pokud ano, jak se asi projevuje a jaký je podíl člověka na jeho realizaci?
Ani jedni, ani druzí – i když ti dole občas dramaticky zamíchají karty. Věřím v samopohyb „dějin“, jsem hluboce přesvědčen o nepoznatelnosti a nepochopitelnosti jsoucna i nejsoucna. Asi budu vypadat jako blázen, ale jsem přesvědčen, že vše je nějak naprogramováno a svoboda a participace člověka na dění je nevysvětlitelnou záhadou. Nejsem prvoplánový mystik ani naivní pánbíčkář.
Otázky pro Evropský rozhled sestavila Mária Schwingerová.
