Ve dnech 7.–8. 2. 2019 proběhl v Telči seminář Přírodní rozmanitost a ochrana přírody v praxi, kde odborníci diskutovali, jak se postavit k současné kůrovcové kalamitě v lesích nejen na Vysočině. Ta staví vlastníky lesů do těžké situace, kdy se musí jednak vyrovnat s velkými hospodářskými ztrátami, a zároveň dělat složitá rozhodnutí, na jaké dřeviny se do budoucna zaměřit, aby v měnících se klimatických podmínkách měl les šanci obstát. Odborníci z praxe i vědci se na semináři na toto téma shodli, že vzhledem ke globálním změnám klimatu, které ovlivní podnebí a počasí i v České republice, nelze do budoucna počítat se smrkem jako s hlavní hospodářskou dřevinou. Budoucnost českých lesů vidí odborníci spíše v jejich pestrosti.
Kůrovcová kalamita nejen na Vysočině dostává vlastníky lesů do velmi obtížné situace. Na rozsáhlých plochách dochází k rozpadu smrkových kultur v důsledku extrémního sucha a s tím spojené kůrovcové kalamity. Lze očekávat, že tento proces bude v následujících letech pokračovat s ještě větší intenzitou. Podle současné legislativy je vlastník povinen kalamitu zpracovat a holé plochy do dvou let zalesnit. Klíčovým rozhodnutím se tak stává výběr vhodných dřevin, které v budoucích klimatických podmínkách obstojí.
„Ve vyšších polohách Vysočiny by se smrk v přiměřeném zastoupení mohl stále uplatňovat. Ovšem vývoj počasí v posledních letech a klimatické prognózy do budoucna ukazují, že častěji budou nastávat podmínky, v nichž smrk zřejmě nebude dobře prosperovat. Smrk ztepilý je přirozenou dřevinou chladnějších a vlhčích poloh. Ve středních a nižších nadmořských výškách není tato dřevina schopná odolávat nepříznivým vlivům (dřevokazné houby, hmyz, vítr a podobně),“ vysvětluje Ing. Václav Hlaváč, ředitel regionálního pracoviště Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
„Záchranu nepředstavuje ani často zmiňovaná douglaska tisolistá, která sice může snášet nízkou vlhkost půdy, ale není jisté, jak by reagovala na nízkou vlhkost vzduchu. Právě nízká vlhkost vzduchu je totiž jeden z faktorů, se kterým musíme do budoucna počítat. Proti douglasce tisolisté hovoří i fakt, že se jedná o nepůvodní druh evropských lesů. Navíc se místy chová dokonce invazně a ohrožuje biologickou rozmanitost přírodovědně cenných lesů. Zároveň není vyloučeno, že i ji, tak jako jiné jehličnany, mohou v budoucnu při monokulturním využití decimovat škůdci. Zásadním argumentem je i to, že máme k dispozici naši domácí jedli bělokorou, která je k douglasce plnohodnotnou alternativou,“ shrnuje RNDr. Libor Ekrt, Ph.D. z Katedry botaniky Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
„Varováním z minulosti je negativní zkušenost s výsadbami též nepůvodního smrku pichlavého v Jizerských a Krušných horách, kde horské smrčiny hromadně usychaly v důsledku kyselých dešťů. Introdukovaný smrk pichlavý měl představovat záchranu horských lesů, avšak vysazené porosty v důsledku napadení kloubnatkou smrkovou již řadu let také předčasně usychají. S nepůvodními dřevinami je lepší si nezahrávat, zvláště v podobě monokulturních lesů,“ doplňuje Ing. Václav Hlaváč.
„Než opakování šablonovitých výsadeb smrku a introdukovaných jehličnanů, je daleko vhodnějším postupem obnova lesa pomocí přípravných dřevin jako je bříza, jíva nebo osika. Ty navíc dobře snášejí mikroklimatické podmínky velkoplošných holin, zvláště při horkém a suchém počasí, kterého jsme byli svědky v posledních letech. Využít je možno také další druhy přirozeně se vyskytujících náletových a výmladkových dřevin včetně křovin, jako je líska nebo mahalebka,“ říká Ing. Luděk Čech, vedoucí oddělení sledování stavu biodiverzity, z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, z regionálního pracoviště Správy CHKO Žďárské vrchy.
„S ohledem na místní poměry a potenciál dané lokality je nezbytné na místě vytěžených holin co nejdříve obnovit důležité ekologické a mikroklimatické funkce lesa. Porosty přípravných dřevin sice budou vypadat poněkud nezvykle, ale svoji úlohu plní velmi dobře. Založením lesa přípravného ovšem práce nekončí, konečným cílem by měly vždy být druhově i strukturně pestré a stabilní porosty cílových dřevin, nikoliv opět čisté kulturní smrčiny,“ dodává Ing. Luděk Čech.
„Především v nižších polohách Vysočiny představuje alternativu k jehličnanům také dub. Už nyní je proto výhodné v lesích uvolňovat koruny stávajících dubů, aby byla podpořena fruktifikace – tvorba žaludů. Právě přirozená obnova, případně i síje dubu, představují jedno z možných řešení, a to i z ekonomického hlediska,“říká Mgr. Jan Horník, Ph.D., botanik z oddělení sledování stavu biodiverzity, z Agentury ochrany přírody ČR, z regionálního pracoviště Východní Čechy.
„Pravděpodobné budoucí klima nižších nadmořských výšek v České republice si můžeme představit jako podnebí Maďarska. Proto se alternativní dřevinou k výsadbám pro budoucnost jeví dub – a to jak dub zimní, tak i dub letní. Dub letní je velmi plastický druh, který snáší přísušky i otevřené porosty. Dubové lesy navíc poskytují cenné houbařské terény, takže mohou nahradit smrk i v tomto ohledu,“ říká Mgr. Jan Roleček, Ph.D. z Masarykovy university a Botanického ústavu Akademie věd ČR.
„Ovšem k lesnímu prostředí patří i odumírající a odumřelé stromy, včetně na zemi ležícího tlejícího dřeva. Na tato mikrostanoviště jsou vázány mnohé druhy, včetně řady vzácných a ohrožený rostlin, hub a živočichů. Odumřelé stromy a tlející dřevo nepatří jen do přírodních rezervací, ale mělo by být v určité míře součástí i našich hospodářských lesů. Kůrovcová kalamita přináší ekonomické ztráty, ale pro přírodu není tragédií, pokud nám po ní nezbydou jen holé paseky bez ničeho a pokud se z ní dokážeme poučit,“ říká Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D., místopředseda České společnosti ornitologické a předseda Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině.
„Průzkumy ukazují, že ponechání tlejícího dřeva v lese pozitivně působí na vznik nového lesa. Souše a pahýly vylepšují mikroklima pro nově vznikající les a v delším časovém horizontu také dodávají lesní půdě potřebné živiny,“ doplňuje Mgr. Markéta Nováková z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.
Seminář odborníků, kde se tato aktuální témata diskutovala, se uskutečnil pod záštitou ZO ČSOP Kněžice ve dnech 7. až 8. 2. 2019 v Telči a hostilo jej Výukové středisko ČVUT. Na 12. ročníku odborného seminářePřírodní rozmanitost a ochrana přírody v praxi se sešlo téměř 100 odborníků, vědců, zaměstnanců státní ochrany přírody z celé ČR, aby si vzájemně sdělili aktuální poznatky a zkušenosti a diskutovali o palčivých aktuálních tématech.
