V Paříži na kon
ci září zemřel muž, kterého počátkem srpna dohnaly zlovolné telefonní žerty k infarktu. Vyšetřující soudci zahájili trestní řízení pro úmyslné plánované ublížení na zdraví proti pachateli, Grégorymu Chellimu. Chelli vystupuje pod přezdívkou Ulcan jako sionistický hacker, nejzákeřnější útoky ovšem v srpnu zaměřil na redaktory, kteří o něm publikovali článek zpochybňující jeho technickou zdatnost, a na jejich rodinné příslušníky.
Otci autora článku nejprve telefonoval jako policista, že jeho syn byl zavražděn, a pak, o několik dní později, pod jeho jménem zavolal na policii, že právě zavraždil manželku a syna. Policejní komando sice muže nezabilo, ale krátce po těchto divokých zážitcích ho postihl infarkt a muž skončil v nemocnici v komatu, ze kterého už se neprobudil. Chelli se skrývá v Ašdodu v Izraeli a francouzské vyšetřování vázne na spolupráci s izraelskými úřady.
Již v srpnu bylo proti Grégorymu Chellimu zahájeno trestní stíhání pro informační pirátství. Aféra začala na konci července, v době masových demonstrací proti izraelskému vraždění v pásmu Gazy. Tehdy došlo k řadě útoků na webové stránky propalestinských aktivistů, například několika místních organizací Nové antikapitalistické strany. Útočník se podepsal jako Ulcan, a zároveň se ke svým úspěchům přihlásil na Twitteru. Benoît Le Corre v Rue89 se 29. července vedle zpráv o útocích pokusil sestavit profil pachatele. Ulcan se na Twitteru netajil svým občanským jménem Grégory Chelli ani věkem 31 let. Že právě pobývá v Ašdodu v Izraeli, prozradil jak na Twitteru, tak ve vzkazech, které zanechával na ovládnutých webech. V minulosti, v roce 2009, byl již odsouzen za výtržnosti, které spáchal jako člen Ligy židovské obrany. Později založil server ViolVocal, kde se v internetovém chatu chlubí lidem s podobně zvráceným smyslem pro humor drsnými telefonními žerty. Le Corre tento chat navštívil a sledoval v přímém přenosu, jak Chelli telefonuje na policejní komisařství a vydává se za důstojníka Protikriminální brigády, aby z policistů vylákal spis s osobními údaji dalšího člověka, na kterého má právě spadeno. Nejvíce se Le Corre zřejmě Chelliho dotkl postřehem, že všechny napadané weby byly založeny na stejném redakční systém a útočník pravděpodobně využíval stále stejné bezpečnostní chyby.
Hned 29. července večer odpověděl Grégory Chelli na článek útoky proti webu i autorovi. Ovládnout web Rue89 se mu nepovedlo, tak proti němu aspoň použil distribuované odepření služby (DDoS), zahlcení serveru velkým množstvím požadavků z mnoha zdrojů zároveň. Benoît Le Corre se od Chelliho dočkal zlostného telefonátu. Dát na YouTube záznam hovoru, ve kterém Le Correovi rozhořčeně kritizuje článek, ovšem Chellimu nestačilo. Použil svého oblíbeného triku se změnou zdánlivého čísla volajícího, zatelefonoval Le Correovým rodičům jakoby z jeho kanceláře, vydával se za policistu a tvrdil jim, že jejich syn byl právě ubodán kvůli jednomu ze svých článků. O několik dní později, 4. srpna, zatelefonoval Chelli na policii, jakoby z telefonu Le Correových, představil se jako Thierry Le Corre a tvrdil, že právě zavraždil manželku a syna. Zařídil tak Le Correovým noční návštěvu dvaceti policistů. O tři dny později dostal Thierry Le Core infarkt a byl převezen do nemocnice, kde ho pak udržovali v umělém spánku.
7. srpna Chelliho útoky ostře odsoudili Reportéři bez hranic. 8. srpna francouzské úřady zahájily trestní řízení ve věci počítačového pirátství. 10. srpna vydali novináři skupin Le Monde a Nouvel Observateur prohlášení na podporu svých kolegů z Rue89 (člena skupiny Nouvel Observateur). Rychle přibývalo trestních oznámení na Chelliho. 13. srpna se s prohlášením odsuzujícím útoky proti Rue89 přidal v Bruselu Výbor na obranu novinářů.
12. srpna zveřejnil Pierre Haski, spoluzakladatel Rue89, za jaké činy podal trestní oznámení na Chelliho on. Chelli vylákal z policie vyšetřovací spis z doby, kdy Nicolas Sarkozy neúspěšně usiloval o stíhání Rue89, a 8. srpna zveřejnil všechny Haskiho osobní údaje, které z něj vyčetl. V noci z 8. na 9. poslal k Haskimu policejní komando stejným trikem jako předtím k Le Correovým. 9. srpna pak Haskimu vyhrožoval na Twitteru, spolu se zveřejněním jeho adresy.
Rovněž 12. srpna vyšel v Libération o aféře článek s podrobným popisem Haskiho noci hrůzy. Haski po výhrůžném telefonátu od Chelliho neměl chuť zvedat telefony, ale naštěstí čtvrtý noční telefonát, zrovna z komisařství, přece jen přijal. To ho zachránilo před vyražením dveří a vpádem komanda. Libération v závěru článku rozebírá, že Izrael nemá s Francií smlouvu o vydávání stíhaných osob, takže buď může být Chelli souzen v Izraeli na základě důkazů poskytnutých francouzskými úřady, anebo bude nutné jeho vydání diplomaticky vyjednat, jako se podařilo v roce 2008 v případě podvodníka Gilberta Chickliho. Zároveň Libération vydala pokus o odborné zhodnocení Chelliho aktivit, který podobně jako Le Correho profil Ulcana zpochybňuje hackerovu technickou zdatnost. Oba články vyšly 13. srpna ráno v tištěném vydání Libération společně s karikaturou, která Ulcana zobrazuje jako rozmazlené děcko.
Hned 13. telefonoval Grégory Chelli do redakce Libération, tentokrát nicméně ne proto, aby vyhrožoval, ale proto, aby poskytl rozhovor. Připustil, že není největší hacker všech dob, ovšem trval na tom, že je zdatnější než Anonymous. Přetížení (DDoS) serveru Rue89, v té době hlavní předmět trestního řízení, popřel, to prý má na svědomí Ulcanův velký sok Cobra alias Samy Jemaa. Obhajoval svůj boj za právo Izraele na území, které ovládá, a za své úhlavní nepřátele označil prominentní francouzské antisemity, jako je antisemitský komik Dieudonné M`bala M`bala nebo politický skokan zleva doprava Alain Soral, jehož hnutí Rovnost a smíření prosazuje podřízenost žen mužům a nenávist vůči Židům. Nevysvětlil, proč sice zveřejňuje osobní údaje svých úhlavních nepřátel, ale policii v noci posílá na novináře, jejichž články se mu nelíbí, a na jejich příbuzné. Vinu na většině zlovolných telefonických žertů ostatně popírá, tvrdí, že je spáchali imitátoři, někdo z komunity sdružené kolem jeho serveru ViolVocal. Zároveň se však chlubí tím, že takové kousky provádí od sedmnácti let, jak je v tom dobrý a že se všechno naučil sám. Vylákat z policistů spisy je prý snadné, jejich volací kódy a hantýrku lze hravě odposlouchat, a kdo na policisty mluví jejich nářečím, tomu prý uvěří a dají všechno. Chelli stručně popsal svůj životopis včetně nedokončené vysoké školy a působení v Lize židovské obrany. Z Francie odešel v roce 2010, nejprve do Rumunska, aby si tam vydělal peníze založením velkého pornografického serveru. K informaci, že dnes se zdržuje v Ašdodu v Izraeli, se odmítl vyjádřit.
Sympatií se Grégory Chelli dočkal v americkém židovském deníku Algemeiner. Ze zprávy o jeho útocích na weby tam vynechali útoky na novináře a jejich rodiny. Konzervativní americký web Breitbart spolu s odkazem na Algemeiner zdůraznil vzestup antisemitismu ve Francii a Chelliho emigraci uvedl do souvislosti s rostoucím počtem židů stěhujících se z Francie do Izraele.
26. září upozornil v Rue89 Daniel Schneidermann, zakladatel videoserveru @rrêt sur images, že zatímco policii se nedaří Chelliho najít, televize France 2 s ním natočila reportáž, ve které jim před kamerou předvedl, jak shazuje Schneidermannův web.
30. září zemřel v nemocnici Thierry Le Corre. Informoval o tom 1. října Pierre Haski v Rue89. Kritizoval, že v trestním řízení proti Grégorymu Chellimu nedošlo k žádnému pokroku, pravděpodobně především kvůli nespolupráci izraelských úřadů.
2. října v noci Haskimu opět Chelli vyhrožoval po telefonu. 3. října popsal Haski tento telefonát a připojil zprávu o zahájení druhého trestního řízení proti Chellimu. Toto trestní řízení se týká především úmyslného plánovaného ublížení na zdraví, a dále oznamování smyšlených zločinů, zneužití osobních údajů k narušení klidného života nebo poškození cti druhého a narušování soukromí přechováváním a rozšiřováním citlivých údajů.
Zdá se, že účet na Twitteru ulcan_violvocal byl zablokován a ani web violvocal.com již není dostupný. Ještě 7. října se nicméně objevila zpráva, že Chelli na svém chatu vyhrožoval dalšímu novináři, který nelichotivě píše o jeho činnosti.
