V pražské Centrále se 6. června 2018 konala již jednadvacátá přednáška o anarchokapitalismu, tentokrát se zaměřením na lidská práva. Cyklům se již více jak rok věnuje mladý muž přezdívaný Urza a svému hnutí přezdívá Svobodný přístav. Anarchokapitalisté jsou jiní než levicově anarchistická scéna známá především z prostředí sociálního centra Kliniky – mají rádi kapitalismus a s levicovými anarchisty si příliš nerozumí a oni nerozumí příliš jim. Přesto jsou to anarchisté, byť se svými myšlenkami stojí na úplném okraji. Symbolizuje je černožlutá vlajka.
Urzovy přednášky jsou stavěny tak, aby zaujaly veřejnost, což s sebou nese i skutečnost, že musí být terminologicky zjednodušené a často je prolíná vlastními myšlenkami.
U anarchokapitalistů jsou lidská práva vnímaná skrze vlastnictví. Vlastnictví je definováno jako vztah mezi lidmi a fyzickými objekty, přičemž s vlastnictvím nesmí být nakládáno proti vůli vlastníka. Zajímavostí je, že v pojetí anarchokapitalismu každý vlastní sám sebe, dokud toto vlastnictví nepřevede na někoho dalšího. Homesteadingem lze získat to, co nikdo nevlastní. Vlastnická práva jsou bezpochybně považovány za základní právo v pojetí anarchokapitalismu.
Lidská práva vycházejí z podstaty sebe/vlastnictví. Máme právo na majetek, právo na nedotknutelnost obydlí a toto právo se vztahuje i na úředníky kontrolující kotle a exekutory, kteří ho v současné době narušují s povolením státu. I svoboda projevu je definovaná skrze vlastnická práva – pokud vlastníte noviny, tak si tam můžete psát, co chcete. Svoboda shromažďování je závislá na vlastníkovi prostoru, ve kterém se chceme pohybovat. Obecně se smíme pohybovat tam, kde to vlastníkovi nevadí.
V anarchokapitalismu jsou některá lidská práva oslabena. Například není zaručeno právo na dobré jméno a čest, protože svoboda slova má větší váhu. Také se příliš neuznává sociální systém, protože tím, že někdo dostává, jiný proti své vůli o část vlastnictví přichází.
Jiná práva si vykládají po svém. Například právo na vzdělání podle nich záleží na domluvě mezí tím, kdo se chce vzdělávat a tím, kdo chce učit. Rozhodně jsou proti dotování vzdělávaní, buďto si vzdělávání zaplatíte, nebo se domluvíte na bezplatném. S tím je ale v rozporu povinná školní docházka, která tento ideál vzájemné domluvy porušuje.
Stejně tak je to i ve zdravotnictví. Můžeme si zaplatit lepší péči nebo se domluvit, stát nám ale v současné době toto právo upírá, například léky na předpis.
Práva se dále dělí na pozitivní a negativní. Negativní jsou práva svobody od útlaku. To si lze představit pobytem na opuštěném ostrově, kde nikdo další už není. Čili na takovém opuštěném ostrově mi nikdo práva nebere a negativní práva mám zajištěné.
Pozitivní práva zajišťují výhody. Jsou realizovaná na něčí úkor. Vedou k tomu, že chudí se cítí omezeni na svobodách, které jsou bohatým zajištěné. Ale chudoba není výjimečná, vždy tu byla. Spíš by se lidé měli ptát, kde se bere bohatství. Urza jako příklad uvedl teleportaci. V současné době chudým nevadí, že se nemohou teleportovat, protože se teleportovat nemohou ani bohatí. Ale jakmile teleportace bude možná, bude s vysokou pravděpodobností drahá a tedy dostupná jen bohatým. Chudí se začnou cítit kráceni na svých právech, protože pro ně teleportace bude nedostupná, zatímco někdo si ji bude moci dovolit.
Anarchokapitalisté jsou proti sociálnímu zvýhodňování chudých. Zvýhodňováním brzdíme ekonomiku a poškozujeme tím chudé, a i generaci, která přijde po nich. Chudí dnes navíc mají víc než bohatí včera. Anarchokapitalisté jsou toho názoru, že stát násilím přerozděluje a trestá lidi i za to, že se odmítají podělit. Jsou i proti lidské důstojnosti, neboť vědí, že ji nedokážou zajistit.
Samozřejmě závisí vždy od jednoho konkrétního anarchokapitalisty, jak si lidská práva nakonec vyloží a teorie se může rozcházet s praxí.
Přednášky o anarchokapitalismu podané Urzou jsou zveřejňovány na YouTube kanálu Svobodného přístavu.
