Ačkoliv byl vyhlášen nouzový stav a mělo by být zakázáno shromažďovat se ve více jak deseti osobách a lidé mají od sebe dodržovat dvoumetrové odstupy, ne všichni to dodržují. Jednou z takových příkladových akcí by mohlo být propagandistické uctění padlých vojáků Rudé armády českými Nočními vlky, které se konalo 8. května 2020 na Olšanských hřbitovech a pokračovalo před piedestalem přemístěné sochy maršála Koněva na náměstí Interbrigády v Praze.
Koronavirus a nařízení ke shromažďování osob
Letos se příjezd Nočních vlků musel obejít bez kolegů ze zahraničí. Nepřijeli Slováci, Poláci a ani ti nejdůležitější Rusové. Na vině jsou opatření proti šíření viru SARS-Covid-19, kvuli kterým došlo k uzavření státních hranic. Stát nebyl připraven poskytnout svým občanům ochranné pomůcky, jako jsou například masky biologické ochrany, a proto se ochrana obyvatel ubírá směrem restrikcí k omezení volného pohybu, shromažďování, či uzavírání státních hranic.
Na rozdíl od jiných deníků ale nebudeme účastníky tohoto shromáždění kritizovat za nedodržování nařízení ke shromažďování osob či nošení roušek. Jsme si vědomi toho, že tato nařízení ne vždy vznikají v souladu se zákonem a soudy již některá nařízení zrušila, jiná na přezkum soudů teprve čekají.
Pokud bychom kritizovali Noční vlky za porušování vládních nařízení, museli bychom kritizovat i demonstraci z 1. května 2020 na Hradčanském náměstí, kde se stejného dopustili odpůrci komunistického režimu. Byli tam i manželé Zahumenští, kteří prohlásili, že nemají roušky, protože zákon shromažďovací zakazuje mít na shromáždění zahalený obličej.
Pokud by policií byla popotahována pouze tato skupina osob a osoby z jiných demonstrací nikoliv, jednalo by se o diskriminaci. Navíc by se muselo prokázat, že se osoby na shromáždění přeskupovaly, protože platí, že skupinky do deseti osob jsou povoleny. Ale lidé na Olšanských hřbitovech vesměs povstávali na jednom místě od začátku až do konce, a více než deset lidí se v jejich blízkém okruhu nenacházelo.
Nicméně každý občan by si měl zvážit, nakolik je ochoten riskovat své zdraví, pokud ve vzduchu visí hrozba nakažení se virem SARS-Covid-19. Redaktoři Evropského rozhledu chodí na demonstrace v maskách biologické ochrany, kdy je nákaza virem zcela vyloučena.
Konflikty
Příjezdy Nočních vlků, stejně tak jako pochody Nesmrtelného pluku, jsou považovány za ruské propagandistické akce, kdy si Ruská federace a její příznivci přivlastňují zásluhy za osvobození Evropy od nacismu za účelem vedení hybridních útoků na konkrétní země v Evropě. Jejich akce proto přitahují pozornost odpůrců tak zvané ruské agrese vůči evropským státům.
Přijíždějící motorkáře Nočních vlků tak například vítali odpůrci s vlajkami NATO. Docházelo ke slovním potyčkám, ty však ve fyzické násilí nepřerostly. Příznivci Nočních vlků nakonec vymysleli, že pána stojícího u hřbitovní zdi bude nejlepší schovat za velkou ruskou vlajku. Jeden z mužů, kteří drželi ruskou vlajku ku příležitosti schování příznivce Severoatlantické aliance, byl Tomáš Franěk.
V jednu chvíli se i na mě obořil Vladimír Franta z české redakce Sputniku, že nedodržuji bezpečnou vzdálenost od poslance Jaroslava Foldyny, ale učinil tak pravděpodobně kvůli tomu, že bychom měli podobné fotografie, jelikož sám byl k poslanci postaven blíže než já. Jaroslav Foldyna, Robert Vašíček i Vladimír Franta se kolem mě pohybovali po celou dobu shromáždění, dalo by se proto říci, že jsme tvořili onu malou skupinku do deseti osob, která je zákonem povolena.
Projevy
První se slova ujala Věra Řezníčková, která poděkovala organizátoru Radku Markovičovi, že se jeho zásluhou mohli na Olšanských hřbitovech ku příležitosti 75. výročí od konce druhé světové války sejít.
Radko Markovič omluvil své zahraniční kolegy z neúčasti kvůli uzavření státních hranic.
Obsáhlejší projev poskytl až poslanec Jaroslav Foldyna. Tak jako ambasáda Ruské federace i ruské Ministerstvo zahraničních věcí zopakoval, že se v České republice přepisují dějiny, dochází k pošlapávání historie a bourají se pomníky. Ale také připomněl, že se zde nekloní jen „ruským“ vojákům Rudé armády, ale i vojákům Spojených států amerických, Jugoslávcům, Francouzům i Britům. Ti všichni si zaslouží naší úctu. O těch, kteří dle jeho slov přepisují historii, pronesl, že oni žádnou bitvu u Moskvy, Stalingradu, Leningradu, ani u Kurska, nikdy nevyhrají.
„Čekají nás bitvy budoucnosti, budeme muset bránit svou identitu, národní i biologickou. Oni odpoutávají pozornost od důležitých problémů a chtějí nastolit nový světový řád. Nové myšlení, nové vidění. Rodina, národ a vlast pro ně nic neznamená. Nemohou být označeni ani za fašisty, jsou neomarxisty, kteří poroučí lidem, jak mají žít, a kdo tak nechce žít, dopouští se předsudečné nenávisti. Trestají lidi za to, co si myslí. Pojďme se soustředit, abychom vyhráli bitvy zítřka a poklonili se vojákům vítězné armády,“ říkal Jaroslav Foldyna na Olšanských hřbitovech.
Projevy provázely ruské písně k druhé světové válce a padlým sovětským vojákům. Zazpívat přišel na Olšanské hřbitovy například Alexandr Stěpanov či nezletilá dívka.
Nakonec tradičně pustili recitaci šéfa Nočních vlků Alexandra Zaldostanova.
Mezi projevy promluvila zástupkyně Nesmrtelného pluku v Česku. Projevy byly v ruštině bez tlumočení, o tlumočení nikdo z přítomných nepožádal a ani si nikdo nestěžoval, že by nerozuměl.
Po projevech bylo pro novináře sehráno divadelní představení, kdy starší Ruska šla srdcervoucně plakat na jeden z náhrobních kamenů. Pro novináře jsou takové záběry lákavé, nicméně je potřeba zdůraznit, že nebyly autentické, neboť paní po takovém emocionálním vystoupení vzápětí opět hýřila úsměvy a neměla ani mokré oči po pláči.
Náměstí Interbrigády
Noční vlci poté odjeli na motorkách na náměstí Interbrigády k místům, kde kdysi stávala socha maršála Koněva. S sebou přinesli velký transparent s vyobrazeným maršálem Koněvem.
Na podstavec obklopený dřevotřískovými deskami přilepili plakát s nápisem Nezapomeneme a fotografii přesunuté sochy. Poté k piedestalu kladli po skupinkách kytice i svíce.
Robert Vašíček přinesl repliku pamětní cedule, která kdysi visela na staroměstské radnici a lidé se s ní fotili před banerem s maršálem Koněvem.
Zaznělo i několik projevů, které byly vesměs identické jako na Olšanských hřbitovech – odstranění sochy maršála Koněva z náměstí Interbrigády považují za přepisování dějin.
Staroměstské náměstí
Robert Vašíček se následně přesunul k radnici na Staroměstské náměstí, kde vyjádřil nesouhlas s pamětním pomníkem pro ROA v Řeporyjích a připravili proto protiakci ve formě repliky pamětní desky maršála Koněva, která kdysi visela na Staroměstské radnici.
Umístili ji na podstavec pod místo, kde se původní deska nacházela a aby ji někdo neodstranil, drželi u ní stráž.
Kolemjdoucí Vašíčkovi tvrdili, že je bolševik, odpovídal, že pouze není nacista.
Kritika
Řada novinářů odmítá o dnešním shromáždění informovat, neboť jej považují za proruskou propagandistickou akci a usoudili, že nejlepší bude o ní nepsat, než dělat Nočním vlkům, byť třeba negativní, reklamu. Jiní se vydali cestou kritiky o nedodržování práva shromažďovacího. Z přístupu novinářů je cítit, že nevědí, jak se k podobným akcím postavit.
Jasno má ale například velvyslanec Ukrajiny Jevhen Perebyjnis, který připomněl, že osvobozování Československa v roce 1945 se účastnili vojáci 1., 2. a 4. ukrajinského frontu, kde u pěchotních jednotek a útvarů těchto frontů bylo vojáků původem z Ukrajiny šedesát až osmdesát procent.
Velvyslanec také tvrdí, že to nebyl Koněv, ani další maršálové, kdo osvobozoval Československo, ale byli to obyčejní lidé. Jeho dědeček Mojsej Perebyjnis, voják 2. ukrajinského frontu, bojoval například na Moravě a došel už do svobodné Prahy.
Velvyslanectví Ukrajiny, které je již ve válce s Ruskem stejně dlouho, jako trvala druhá světová válka, připomíná, že se Kreml snaží přivlastnit si vítězství ve druhé světové válce a využívá toto téma ve své rozsáhlé propagandě. Pro Ukrajinu je to ale stát-agresor, který okupuje část Ukrajiny a zavinil již smrt 14 tisíc ukrajinských lidí.
Mnoho lidí se domnívá, že mrtvý voják Ivan Gončarenko je Rus. Málokdo však ví, že jeho jméno se správně má psát ukrajinským přepisem Ivan Hončarenko, neboť se narodil v roce 1920 ve vsi Sušilino na Ukrajině. Byl to tedy Ukrajinec. Proto by nemělo nikoho překvapit, že Ukrajinci k pamětnímu místu na Hončarenka dnes umístili věnec, ale mělo by spíš překvapit, že k němu umístil kytici motorkářský klub Red Eyed Crüe – Česká republika.
