V pondělí 6. srpna 2018 se od jednadvacáté hodiny večerní promítal v Kině Světozor dokumentární film Proces: Ruský stát versus Oleg Sencov o ukrajinském filmovém režiséru Olegu Sencovovi, který již přes 80 dní drží v ruské věznici na Sibiři hladovku za propuštění všech ukrajinských politických vězňů nacházejících se na území Ruska. Po skončení filmu odstartovala diskuse nejen o Olegu Sencovovi, ale o situaci na Ukrajině jako takové, které se osobně zúčastnil mimojiné i ukrajinský velvyslanec Yevhen Perebyinis. Pro neočekávaně vysoký zájem veřejnosti bylo promítání filmu přesunuto z Malého sálu do Velkého sálu.
Dokumentární snímek Proces: Ruský stát versus Oleg Sencov režiséra Askolda Kurova se natáčel dva roky v česko-polsko-estonské koprodukci a sleduje osud vězněného režiséra od jeho zadržení ruskými tajnými službami za údajnou přípravu teroristického útoku až po jeho závěrečnou řeč před soudem poté, co si vyslechl nemilosrdný rozsudek 20 let. Svědectví o jeho zapojení ruské tajné služby získaly skrze mučení svědků. Vlastní sestra Olega Sencova se jej zřekla, neboť její muž i syn jsou spolupracovníky FSB, a tak o jeho osvobození bojuje především jeho sestřenice. Snímek je ke shlédnutí na webových stránkách České televize.
Diskuse
Diskuse ve Velkém sále se zúčastnila Petruška Šustrová, Jan Lipavský, Džamila Stehlíková, Tereza Šimíková a ukrajinský velvyslanec Yevhen Perebyinis. Přinášíme její stručný zápis sepsaný přímo z místa, může tedy obsahovat drobné nepřesnosti, celková myšlenka by ale měla zůstat zachována.
Petruška Šustrová byla uvedená jako žena, která má zkušenost být disidentkou v totalitním režimu. Během studií na Karlově univerzitě byla zatčena a poté odsouzena k odnětí svobody za opoziční aktivity v levicovém Hnutí revoluční mládeže, a studia tak nedokončila. Během diskuse uvedla, že nejhorším trestem pro člověka je trest odnětí svobody. Domnívá se, že Oleg Sencov byl zatčen a odsouzen především proto, že byl známým ukrajinským režisérem a nesouhlasil s anexí Krymu. Lidskou slušností je zastat se ho a je důležité, aby to udělali naši zákonodárci a zastupitelé, protože mají silnější hlas než veřejnost, ačkoliv i veřejnost je důležitá.
Pirátský poslanec Jan Lipavský je členem zahraničního výboru PSP a inicializoval výzvu za propuštění Sencova, kterou podepsalo 29 poslanců. Osud Olega Sencova mu rozhodně není lhostejný a i za demokracii v naší zemi musíme neustále bojovat.
Podle bývalé ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové se právě teď na Ukrajině láme osud lidstva. V Olegu Sencovovi spatřuje individualitu, která Rusku ve svých požadavcích neustoupí, jenže Rusko od svých záměrů také ne. Pokud Oleg Sencov zemře, bude jako Palach.
Tereza Šimiková z Institutu dokumentárního filmu upozornila, že v České republice mají lidé problém podniknout cokoliv proti něčemu, s čím nesouhlasí, přestože je u nás úplně jiná situace než na Ukrajině. V České republice se stále můžeme veřejně vyjadřovat, cokoliv nás napadne na podporu Sencova, to můžeme zrealizovat, protože zatím nežijeme v Rusku. Tato lhostejnost veřejnosti podniknout cokoliv ke změně k lepšímu je Achillovou patou demokracie.
Nejdůležitějším řečníkem večera byl bezpochyby ukrajinský velvyslanec Yevhen Perebyinis. Podle něj je nejdůležitější pro Olega mezinárodní solidarita. Poděkoval proto poslancům a hlavně poslanci Lipavskému za dopis, který zaslali Putinovi. Jen mezinárodní tlak na Putina ho může donutit osvobodit Olega. O situaci ukrajinských vězňů se snaží Ukrajinci získávat informace, ale možnosti jsou velmi omezené. Rusko nedává prostor konzulům, nicméně daří se jim získávat informace přes právníky. Kromě Olega připomněl ještě situaci jiného vězně Vladimíra Balucha, který vztyčil ukrajinskou vlajku na Krymu a nyní již drží přes sto dní hladovku v ruském vězení.
Diskuse s posluchači
Po skončení panelu se do diskuse mohla zapojit veřejnost skrze své otázky.
Jedna z prvních směřovala na dokumentární snímek, zda se bude promítat v televizi. Protože však snímek vznikl ve spolupráci s Českou televizí, vysílal se na ní už dvakrát a je zdarma ke shlédnutí na internetu.
Druhá otázka směřovala na podezřele nízký počet podpisů poslanců pod výzvou poslance Lipavského. Podepsalo jí jen 29 poslanců z celkového počtu 200 poslanců. Jan Lipavský vysvětlil, že poslance z KSČM a SPD neoslovil, protože jejich poslanci jezdí na Krym a dělají republice ostudu. U ostatních stran oslovil pouze jejich zástupce, ať si výzvu rozšíří mezi sebou sami, neobcházel osobně jednoho poslance po druhém. Uspěl s podpisem u jednoho poslance za ANO. V navazující otázce, jak získat více podpisů, odpověděl, že to možné není, neboť výzva již byla odeslána, ale nevylučuje další iniciativu.
Před promítacím sálem byly k podpisu dva další dopisy, jeden přímo ruskému prokurátorovi, druhy Ministerstvu zahraničních věcí.
Další z dotazů se zaměřil na anarchistu Alexandra Kolčenka, který byl na snímku odsouzen k 10-ti letům vězení ve stejném procesu s Olegem Sencovem, a to rovněž z přípravy teroristického útoku. Dotazující se v daném případu spatřil paralelu s Fénixem, českým policejním zásahem proti anarchistům, kteří plánovali teroristický útok zápalnou lahví na vojenský vlak, a později se u soudu ukázalo, že šlo spíše o navádění anarchistů k teroristickému útoku ze strany infiltrovaných policistů. Podle moderátora diskuse v případě Sencova se ruské soudy nesnaží hledat pravdu, zatímco české soudy tuto snahu projevily. Vzpomíná, že na promítání snímku v Plzni přišli do sálu plzeňští anarchisté a ptali se ho na to samé.
Předposlední posluchač se dotázal hostů, zda existují ještě nějaké tahy proti Putinovi, když ho ani sankce nesložily.
Yevhen Perebyinis uvedl, že válka na Ukrajině trvá už čtyři roky a nejde o žádný vnitřní konflikt. Mrzí ho, že čeští novináři neustále píší o bojujících separatistech, i když tam ve skutečnosti bojují proti ruské armádě. Ukrajina bude bránit svoji vlast, ať bude mít, či nebude mít podporu západu.
Petruška Šustrová uvedla, že každý se pohybujeme v nějakém okruhu lidí, a můžeme tak měnit svět kolem sebe.
Podle Jana Lipavského se situace v Rusku může změnit, když na Ukrajině bude demokracie a na Ukrajině se bude žít lépe než v Rusku. Rusové se pak pochopitelně budou ptát, jak je to možné.
Džamila Stehlíková uvedla, že červený trpaslík nemůže vládnout jinak než terorem.
Podle Terezy Šimíkové nechodíme do boje proto, abychom vyhráli, ale protože nemůžeme něco strpět. Neví, čím porazit Putina. Jeden život většinou nic nezmění, ale protože ti lidé tak nechtějí žít, něco dělají.
Poslední dotaz cílil na práci ruské propagandy s obrazem Olega Sencova.
Petruška Šustrová se nepovažuje za odbornici na ruská média, ale viděla v televizi, jak před lidi předstoupí seriozně vypadající muž a prostě řekne, že Oleg Sencov chystal teroristické útoky. Zároveň ve vysílání chybí oponenti. A pak existují trolí farmy, které s lidmi komunikují na síti, kde je komunikace více osobní a má tedy i větší vliv na člověka, zvlášť když se na něj zaměří jako lidé podobných zájmů a vysvětlí mu to slovy, na které on slyší.
Yevhen Perebyinis nesleduje ruskou televizi, ale když byl tiskový mluvčí Ministerstva zahraničních věcí, tak museli ruskou televizi sledovat, aby pochopili propagandu. Uvedl, že více jak 90 % Rusů čerpá informace z televize a tam jim lžou. Rusko vede vůči Ukrajině konvenční válku, ale vůči České republice a zbytku světa hybridní. Svět si to ale už uvědomil.
Jan Lipavský v závěru připomněl ještě situaci v nedalekém Slovensku, kde vyrostla základna ruských Nočních vlků a Tereza Šimíková jako zásadní vidí boj o Českou televizi.
