Pátek 19. dubna, 2024
Evropský rozhled

Zápisky z druhého dne Mediálního fóra 2019 (IV.)

 

Giulietto Chiesa, "nezávislý" pozorovatel ve volbách na Donbase v roce 2018.
Giulietto Chiesa, „nezávislý“ pozorovatel ve volbách na Donbase v roce 2018.

 

Po obědě druhého dne odstartoval třetí panelový blok nazvaný „Žurnalistika post informační epochy čili zlatý věk dezinformace“. Dezinformace ovšem z pohledu ruských narativů propagandy. Dozvíme se tak, že není pravdivá informace o zasahování Ruské federace do amerických voleb, že Krym nikdy nebyl anektován a východoevropští novináři by se měli vrátit ke své slovanské identitě. Takové informace zaznívaly z úst bývalých politiků komunistických stran, ale i odborníků Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova.

První otázka se týkala predominance postmoderního modelu kultury a dopadu na média.

Podle Ekateriny Mikhailové, ruské expertky z Národní asociace mezinárodní informační bezpečnosti, rovněž působící na Moskevské státní univerzitě M. V. Lomonosova, byl nedostatek důvěry v média nahrazen osobními názory. Informace jsou dnes více emoční a také negativnější. Političtí aktéři manipulují s veřejností. A nemusí jít jen o domácí veřejnost, je možné působit i za hranice. Jako příklad Fake News nicméně uvádí zprávy o tom, jak Rusko zasáhlo do amerických voleb.

Poté se slova zhostil Rodion Denissov, estonský novinář, publicista, rozhlasový moderátor, vydavatel a šéfredaktor sociálně-politického portálu Tribuna.ee. V minulosti působil jako redaktor a moderátor ruského programu v Estonsku (Radio 4), pracoval ale i jako poradce pro styk s veřejností na estonském ministerstvu životního prostředí. Býval členem představenstva organizace Talinn, ale také byl vysoce postaveným členem Lidové strany Estonska (Eestimaa Rahvaliit).

Svůj referát opřel o sociální sítě, platformy, na kterých fungují reálná média. Není to o tom, jakým kanálem se informace šíří, ale jaká informace se šíří. Ve střední Asii se online média nerozvíjí tak rychle a tištěná média jsou stále zisková, ale třeba v Estonsku a jiných menších zemích už platí jiná pravidla. Existují tam například menší portály, které se těší podpory pár nadšenců. V Estonsku museli zrušit náklad své mládežnické tiskoviny, protože se jim drasticky snížil odběr. Online média jsou navíc oproti tištěným více nadnárodní. I když bydlíte ve městě X, můžete číst zprávy odkudkoliv, to ale neznamená, že nechcete číst také o svém městě. Pokud jde o nepřesné informace, lidé jsou z nich unaveni.

Druhá otázka se týkala „formování sekundární reality medií: destrukce institucí národních pamětí“.

Moderátorem diskuse byl Anis Bajrektarevic, místopředseda International Law and Global Political Studies, exprezident Asociace mladých právníků, dřívější zaměstnanec ministerstva zahraničních věcí a diplomat. Jeho projevu dominovalo slovanství. Východoevropané mluví slovanskými jazyky a novináři by se měli vrátit ke své slovanské identitě.

Podle Clauda Cholleta, prezidenta francouzské Observatoře žurnalistiky, je těžké najít v rámci zpravodajství vyvážené informace. Zmínil Totem a Tabu Sigmunda Freuda v rámci zakázaných témat o imigraci a islámu. Padlo i slovo „habitus“, což je odraz sociálních struktur na určité jednání jedince, z kterého plyne i to, že něco se nemá říkat. Poté mluvil o tak zvané GAFA (Google, Apple, Facebook, Amazon), jak ovlivňuje žurnalistiku. GAFA už nejsou jen kanálem informací, ale chtějí kontrolovat obsah. Zmiňuje i francouzský liberální časopis Le Monde, který provozuje svůj vlastní fact checker Les Décodeurs. Pařížská politička Laetitia Avia tvrdí, že sociální média se musí kontrolovat (pozn. jde o černošskou političku, která chce bojovat proti rasistické nenávisti na sociálních sítích).

Giulietta Chiesa je další řečník, který se nachází v seznamech Očistce centra Mírotvůrce. Uvádí se, že úmyslně překročil státní hranice Ukrajiny s cílem proniknout na území Donbasu a Krymu. Spolupracuje s proruskými teroristickými organizacemi. Snaží se legalizovat anexi Krymu a šíří protiukrajinskou propagandu. Byl „nezávislým“ pozorovatelem v pseudo-volbách na Donbase v roce 2018. Účastnil se delegace italských poslanců na okupovaný Krym, která měla v úmyslu diskutovat o kulturních a ekonomických vztazích souvisejících s novým vstupem poloostrova do Ruské federace.

Chiesa je ale také bývalý místopředseda Komise Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod a pro klimatické změny. Dlouholetý aktivista byl v minulosti lídrem FGCI (italská komunistická strana). Svou žurnalistickou kariéru započal jako moskevský korespondent komunistických novin L‘Unitá, poté byl moskevský korespondent La Stampa. Působil ale také na ruském kanálu BBC-World Service. Nyní působí v Pandora TV.

V referátu porovnával dřívější konfrontace se současnou hybridní válkou. Ti, kteří toto zorganizovali, vědí, že může k válce dojít a lidé na Západě jsou ochotni jít bojovat. Představte si, že chcete kolonizovat, ale nemáte koho. Globální republika prochází krizí. Člověk není stroj a nereaguje jak telefon, ale osobitým způsobem. Z tohoto důvodu je kognitivní disonance důležitá. Skupina lidí nereaguje podle informací, které jim dávají. Štěkají jako psi. Zvolí si Trumpa, i když tisk řekne, že mají volit Hillary Clintonovou. Roste propast mezi chudými a bohatými, střední třída mizí, není možné kontrolovat média. Na Západě je krize.

Poté promluvila Petra Procházková, o jejímž projevu jsme již dříve podrobně psali v souvislosti s fackou pro Vladimíra Frantu.

Alexandr Stepanov, vedoucí Koordinační rady ruských krajanů žijících v ČR, zmínil, že dostali vyznamenání z Ruské federace za péči o válečné hroby. Měli i setkání k památníku maršála Koněva a stýkají se s Klubem pohraničí. Zazněly o tom i nějaké informace v médiích, ale většina z nich mlčí.

 

Z prezentace Vyacheslava Umanovského
Z prezentace Vyacheslava Umanovského

 

Vyacheslav Umanovskiy, ruský prezident Akademie mediálního průmyslu, uvedl, že falešné zprávy tu byly i před médii. Robert Cornelius, autor jednoho z prvních portrétních snímků, se už v devatenáctém století pokusil vyzkoušet stupeň důvěřivosti veřejnosti a v jednom z časopisů zveřejnil poznámku o obžerství kachen. V článku o zabijáckých kachnách popsal, jak jedna snědla 19 jiných kachen, dříve nasekaných na kousky. Po vydání příběhu všichni jen mluvili o neuvěřitelném jevu.

Na internetu je mnoho falešných zpráv. Facebook začal označovat falešné zdroje. Lidé informacím věří, pokud odpovídají představám. I seriózní žurnalista se může stát obětí falešných zpráv. Měli bychom se ptát, proč lidé sdílí ochotně falešné informace. Vzpomíná na případ o stíhačce ze zdroje, který není důvěryhodný ani v Číně, ale situaci komentoval i zkušený pilot z Ruské federace, který tomu uvěřil. Zvyšuje se poptávka po médiích, která ověřují fakta.

Dirk Pohlmann, bývalý reportér kanálu ZDF, je v Německu kritizovaný za opakované poskytování rozhovorů pro ruské stanice jako je RT a SputnikNews. Také provozuje YouTube kanál s kritikou WikiPedie „Geschichten aus Wikihausen“ (na kanále Gruppe42), tématu se věnoval i na konferenci v Praze.

Na WikiPedii pracuje 270 tisíc lidí, ale jen 17 tisíc z nich někdy něco editovalo, 80 lidí má hlavní kontrolu nad texty a oni po nich pátrali. Těchto 80 lidí může zabránit zveřejnění určité informace a autoři mohou dostat doživotní zákaz. Vznikají samosoudci. Jedno procento autorů produkuje 77 % obsahu ve Velké Británii. Většina lidí v Německu jsou levičáci, ale i lidé jdoucí ve šlépějích americké politiky. Dva lidé, kteří se hodně angažují, jsou anonymní, nechtějí být ohroženi. Zjistili, že jde například o člena levicové politické strany, kandidoval do Parlamentu a editoval stránku o svých spolustranících, obsah se měnil podle politických preferencí. Ten člověk konvertoval na judaismus, stal se Židem. Po zveřejnění informace je zažaloval, ale vyhráli. Zažaloval je ale znovu. Má drahé právníky a podporují ho lidé s mnoha penězi.

Následovala diskuse, kdy Umanovskiy upozornil na platformy, které se liší jen ve dvou písmenech a tvrdí pravý opak než původní portál. Také nejsme stroje, nezvládneme si vše ověřit, navíc kvůli složitému ověřování riskujeme zpoždění oproti konkurentům.

Chiesa, ruku v ruce s popisem na Očistci, mezi nejznámější Fake News zařadil informaci o „anexi Krymu“. Každý to opakuje, že Rusko anektovalo Krym, až se to zakořeňuje. Kdokoliv by si chtěl informaci ověřit, narazí na tuto informaci. Objektivita nemá smysl, když 95 % informací je od začátku falešných.