Hynek Kmoníček na přednášku Jiná Ukrajina pozval dva zahraniční hosty Jurije Dumanského a Alexandra Čopu. Jak už bylo řečeno v prvním díle, nikdo z pořadatelů předem neuvedl, že se přednášky zúčastní bývalý zástupce náčelníka generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny z dob Majdanu, ani bývalý příslušník komunistické pohraniční stráže. Místo toho Hynek Kmoníček řečníky představil jako zástupce občanského hnutí Inšije (Jiní).
Nicméně Jurij Dumanskij svojí bývalou pracovní pozici na Ukrajině neutajoval a celé jeho vystoupení se točilo kolem toho, co tenkrát dělal.
Pro Apostrof v lednu 2017 mluvil o první minské dohodě a výměně vězňů, kterých se osobně účastnil.
Na počátku vypuknutí nepokojů na Ukrajině Ministerstvo vnitra a SBU (tajná Služba bezpečnosti Ukrajiny) požádaly Ozbrojené síly Ukrajiny o pomoc, ale Dumanskij napsal zamítající zprávu s odůvodněním, že jde o plýtvání ozbrojených sil do vnitřního konfliktu a navíc přesun vojenských jednotek považovali v té době za nezákonný. Ani později, když se ukázalo, že celistvost země je ohrožena, Ozbrojené síly nezasáhly, protože jejich představitelé na takový zásah nebyli připraveni. Konkrétně jmenoval náčelníka generálního štábu Igora Tejnucha, generálporučíka Mykhaila Kutsyna a prezidenta Oleksandra Turčyna, kterého v červnu 2014 vystřídal ve funkci Petro Porošenko.
Byl přímo zapojen do podepisování první minské dohody a během rozhovoru pro Apostrof uvedl, že by Sevastopol měl být předán dočasně do rukou Ruské federace, protože v blízkosti má základnu Černomořská flotila.
Uskutečnil výměnu výsadkářů Ruské federace, kteří údajně zabloudili na Ukrajinu, za 63 ukrajinských vojáků, kteří překročili ruskou hranici. Tito výsadkáři měli být původně důkazem toho, že na Ukrajině útočí armáda Ruské federace. Dumanskij byl ten, kdo přesvědčil ruského velvyslance a velitele vzdušných sil RF, aby dohodu o výměně vězňů podepsali.
Níže předkládáme překlad řeči Jurije Dumanského během přednášky ve Willenbergově sále :
„Ukrajina je velký stát a to jak rozlohou, tak obyvatelstvem. Po rozpadu Sovětského svazu byla ekonomika Ukrajiny nejlepší, na úrovni Německa a rozpočet měla dokonce větší. Měla více jak 52 milionů obyvatel.
Jsem patriotem své země a jsem Ukrajinec. Hodně prožívám, co se odehrává na Ukrajině. Bezprostředně jsem se účastnil bojových střetů na východě Ukrajiny. Jsem generál a důstojník a vím, že důstojník má chránit svou vlast, když ta vlast je v těžké situaci. Vidím, že Ukrajina má nejen vnějšího nepřítele, ale i nepřítele vnitřního.
Je důležité sledovat dějiny a my ze sledování dějin děláme i závěry. Existují analýzy, že situace, do které se dostala Ukrajina, tu už v minulosti byly. Proč k tomu dochází stále dokola? Není tu politická síla a elita, která by byla schopná řídit stát. A ta politická síla, která byla na Ukrajině a spřátelila se s oligarchy, přivedla Ukrajinu do slepé uličky.
Ten systém musí být změněn, nejen na úrovní státní správy, ale i na úrovni vztahů mezi lidmi. Jsou zastánci demokratického systému, kteří chtějí nechat vládnout ty, kteří ty volby vyhrají. Na Majdanu ale došlo k vraždám lidí. A ti, kteří nám slibovali politickou stabilitu, ekonomický růst a blahobyt, nic neudělali. Máme teď válku, anexi Krymu, válečné události na východě, kde jsme ztratili tisíce obyvatel na životě a stále tam lidé umírají.
Zkoumali jsme podobné konflikty, kde se podařilo vypracovat nějaká řešení a situace by se dala řešit. V roce 2014 došlo k Ilovajské tragédii, kde zahynulo hodně lidí, a my jsme dospěli k závěru, že je třeba jednat, nějakou diplomatickou cestou najít řešení.
Tenkrát došlo k uzavření první minské dohody. Vypracovali jsme vojenské řešení dohody, sám jsem se na ní aktivně podílel a šlo o to, že musíme vytvořit nárazníkovou zónu, aby ty válčící strany se ocitly pod sebou. Těžké zbraně se měly soustředit na přísně kontrolovaném území a měli jsme převzít pod kontrolu státní hranici Ukrajiny. Tenkrát jsem vedl velmi těžká jednání s pěti různými stranami konfliktu a podařilo se nám vyjednat dohodu, s kterou souhlasili. Kontrovali a blokovali jsme všechna nezákonná vojenská formování a začali jsme soustřeďovat zbraně na daných místech, kde by byly pod kontrolou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Ale v listopadu došlo k tomu, že jsem byl obviněn, že se zabývám geopolitikou a strkám nos do věcí, do kterých mi nic není, a dohoda byla zrušena. Byl jsem odvelen ze zóny vojenských operací. To klíčové slovo geopolitiky, které budu opakovat i později, vychází z toho, že nemáme lidi, kteří by byli schopni převzít odpovědnost.
O tom, že se připravuje anexe Krymu, jsme věděli už v prosinci 2013, tedy čtyři měsíce předtím, plánovali jsme operace, které tomu měly zabránit. Když jsme o tom tenkrát říkali úřadujícímu prezidentovi Turčynovi, že máme plány a očekáváme jen rozkaz k jejich uskutečnění, on nám odpověděl, že mu západ zakázal do toho konfliktu zasahovat.
A teď znovu se vracím k myšlence, jestli jsou státnici, kteří jsou schopni se problému postavit a vzít na sebe odpovědnost a tyto otázky řešit. Otázkou je, kdo se dostává k moci na Ukrajině a jakým způsobem pak plní a neplní ty sliby, které dal lidem. Pokud by byly otázky, budu na ně potom odpovídat.“
Zápisky z přednášky „Jiná Ukrajina“ (část I.)
Zápisky z přednášky „Jiná Ukrajina“ (část II.)
