Ve středu 21. února 2018 se od 18 hodiny večerní konala na Novotného lávce v Praze diskuse na téma Ukrajina čtyři roky po Majdanu, na níž vystoupil zahraniční reportér televizního kanálu News One Ruslan Kotsaba a “básnířka Majdanu” Jevhenija Bilčenko, oba dva na Ukrajině pronásledování za proruské postoje. Pro vyváženost byly pozvány i osoby z druhého názorového spektra, všechny až na Lubomíra Zaoráolka (ČSSD) pozvání k diskusi odmítly, nebo se omluvily. Debatu moderoval Jan Schneider, bývalý analytik BIS.
V několikadílném seriálu postupně přiblížíme, co na diskusi zaznělo a pokusíme se výroky přiblížit v kontextu událostí odehrávajících se na Ukrajině. První do diskuse vstoupila Jevhenija Bilčenko a věnujeme jí celý tento díl.
Životopis
Jevhenija Bilčenko je rusky píšící básnířka, která se narodila 4. října 1980 v ukrajinském Kyjevě. Zúčastnila se Euromajdanu a napsala báseň o obětech Jsem chlapec, spím v rakvi s pěstí (pozn. volný překlad, v češtině se báseň uvádí i pod názvem Kdo jsem, originál přinášíme na konci kapitoly). Báseň byla přeložena do 27 jazyků a obletěla svět. Tím si vysloužila přezdívku “básnířka Majdanu”. Přestože byla dobrovolnicí Pravého sektoru, dnes se označuje za anarchistku. V současné době kritizuje mnoho důsledků Euromajdanu, jmenujme korupci nebo cenzuru tisku. V létě 2017 odjíždí na dlouhou cestu do Moskvy a Petrohradu a účastní se mnoha uměleckých vystoupení. Poté obviňuje ukrajinská média, že hanobí Rusko, a uvádí, že mezi Ruskem a Ukrajinou byl vytvořen umělý konflikt, jehož viníky jsou obě strany. Dostala se tím na černou listinu bezpečnostních složek Ukrajiny a její jméno se objevilo na stránkách Myrotvorets (česky Mírutvůrce). Zde se uvádí, že vede protiukrajinskou propagandu, popírá ruskou agresi a závažně manipuluje s informacemi důležitými pro společnost.
Co je Myrotvorets Centre?
Myrotvorets je ukrajinská stránka, která zveřejňuje osobní informace lidí považovaných za nepřátele Ukrajiny. Stránky založila skupina dobrovolníků skupiny Narodnyj Tyl (Národní fronta), která se snaží ukrajinské armádě pomoci v ozbrojeném konfliktu s Ruskem. Skutečný leader a členové skupiny nejsou známí z bezpečnostních důvodů. Oficiálně byl vůdcem skupiny prohlášen politický aktivista George Tuka, který je od 29. dubna 2016 náměstkem ukrajinského ministra pro záležitosti dočasně okupovaných území a vnitřně přemístěných osob. Prezident Porošenko ho v roce jmenoval gubernátorem Luhanska. Ředitelem Myrotvorets Centre je Roman Zaitsev, bývalý zaměstnanec luhanské pobočky Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU). V dubnu 2015 zveřejnili adresu pobytu ukrajinského spisovatele Olese Buziny a bývalého člena Parlamentu Ukrajiny Olega Kalashnikova – jenom pár dní před tím, než byli zavražděni. Dne 7. května 2016 zveřejnili osobní informace o 4 508 novinářích a jiných pracovníků médií z celého světa, kteří podle nich spolupracují s teroristy. Stránky podporuje Anton Gerashchenko, poradce Ministerstva zahraničních věcí Ukrajiny.
>>Odkaz na záznam Jevhenije Bilčenko na stránkách Myrotvorets
Pozvánka na diskusi
Neformální pozvánku na diskusi Jevhenije Bilčenko přinesl časopis !Argument v podobě překladu jednoho z jejích textů, ve kterém popisuje postupnou amerikanizaci Ukrajiny a nastupující cenzuru na Ukrajině dokreslenou tak zvaným vězněm svědomí Ruslanem Kotsabou, kterému věnujeme druhý díl tohoto seriálu.
Diskuse ve Willenbergově sále
(pozn. podkapitola obsahuje přepis projevu, naše komentáře jsou pod čarou)
Během diskuse Jevhenija Bilčenko ve dvaceti minutách shrnula svoji doktorskou práci. Po dalších deset let se s ní potáhne stopa účastnice Majdanu, i když dnes má na celou záležitost jiný názor.
Hned v úvodu se vymezila vůči evropským hodnotám. Lid, který byl ochoten umírat za evropské hodnoty, nazvala barbarským.
Podle ní u evropské inteligence slábne zájem o Ukrajinu. Zprávy, ty pravdivé, nijak neodpovídají těm, které se do Evropy dostávají přes tak zvané zpravodajské kanály a neodpovídají ani skutečným evropským hodnotám. Zprávy se do Evropy dostávají pomalu a bývají zabalené do skořápky americké politiky.
Místo evropských hodnot se země změnila v místo, kde se lidé za výrok na Facebooku zavírají do vězení a kde se sestavují seznamy odpůrců i s adresami. Pak je může kdokoliv přijít zabít, což se i stalo.
Prošla si třemi etapami politického vývoje, přičemž z třetí etapy již není návratu. První etapou byla nacionálně liberální studentská účast na Majdanu, takové to první stádium ukrajinské sametové revoluce, které ještě v sobě ukrývalo heslo svobody. Již tehdy se objevovaly náznaky, jak se jiné vrstvy snaží ujmout moci. Na Majdanu se objevovaly portréty Bandery a v davu se rozptýlili zástupci nacionalistických tendencí.
Jak se moci chopili nacionalisté a liberálové, cítila se mladá generace oklamána, a tak šli mladí do války, aby si zklamání vykompenzovali.
I ona šla jako dobrovolník na frontu a navštívila tam několik měst, aby navázala kontakt s místními a zjistila, kolik je tam ruských dobrovolníků a vojenských instruktorů. Nezjistila nic, co by nasvědčovalo pravidelnosti ruské armády na Donbase, ale jsou tam přítomni ruští dobrovolníci a ruské zbraně. [1]
Co málokdo ví, je, že na frontové linii se ti, kteří proti sobě bojují, setkávají nad skleničkou vína.
Válku hodnotí nejenom jako občanskou a hybridní, ale také jako bratrovražednou.
Před dvěma lety tak začala její disidentská role na Ukrajině. Často jí srovnávají s Nadijou Savčenkovou, ale ona na rozdíl od ní netrpí rusofobií. Ostatně je básnířka a skládá básně v ruštině.
V roce 2016 jí odepřeli vysílat z posledního ukrajinského portálu. Na Ukrajině je cenzura shora prosazovaná mocenskými orgány a také autocenzura horizontální. Každý veřejný výrok se navíc může stát předmětem veřejného štvaní.
Před dvěma dny došlo ke dvěma útokům nacionalistů organizace C14 na Ruské středisko vědy a kultury v Kyjevě a velvyslanectví Ruské federace. Policie odmítla veřejný dům chránit. Druhý útok byl na dům, kde se hrají představení, která jsou apolitická a pacifistická. [2]
Na uvedených příkladech je vidět, jak oficiální proevropská propaganda retušuje zločiny. Volba na Ukrajině není pluralitním jevem. Je zde buď otevřený neonacismus s hákovými kříži a pouličními komandy, nebo je tu pomyslný evropský patriotismus, který zamlčuje pravdu. Čili volba na způsob peníze, nebo život.
V současné době žije na cestách mezi Ruskou federací a Ukrajinou. V Rusku je cílem útoků extrémních radikálů za svojí minulost a na Ukrajině je cílem za svou přítomnost.
[1] Poznámka k zapojení ruských vojáků na východě Ukrajiny
Tvrzení, že ruská armáda není přítomna na východě Ukrajiny, vyvrací několik událostí a výpovědí ruských vojáků.
Na konci června 2017 byl u Luhanska zajat ruský voják Viktor Agejev. Při výslechu uvedl, že byl přidělen k rozvědce na základně v Batajsku v Rostovské oblasti a po čtyřech dnech byl odvelen spolu s dalším vojákem Alexejem na Donbas.
Ministerstvo obrany Ruské federace jeho výpověď vyvrátilo. Agejev pro ně nepracuje, uvedli.
V roce 2014 ruský prezident Vladimír Putin uvedl, že na východě Ukrajiny operovali ruští vojáci, kteří bránili rusky mluvící obyvatele Donbasu.
V srpnu 2014 Ukrajina uskutečnila výměnu výsadkářů Ruské federace, kteří údajně zabloudili na Ukrajinu, za 63 ukrajinských vojáků, kteří překročili ruskou hranici. Tito výsadkáři měli být původně důkazem toho, že na Ukrajině útočí armáda Ruské federace. Generál Dumanskij, který mimo jiné měl nedávno rovněž přednášku v Praze, přesvědčil ruského velvyslance a velitele vzdušných sil Ruské federace, aby dohodu o výměně vězňů podepsali.
Sdružení Bellingcat zaměřující se na analýzu otevřených zdrojů poukazuje na skutečnost, že někteří ruští vojáci zveřejňují na sociálních sítích medaile a vyznamenání za zapojení do bojů na Ukrajině. Ačkoliv zveřejňování těchto informací Ministerstvo obrany Ruské federace zakázalo, někteří vojáci zákaz porušili. Dle sériových čísel medailí zveřejněných na fotografiích lze usuzovat, že na Ukrajině bylo do bojů nasazeno až 10 tisíc ruských vojáků.
Dobrovolníci ze skupiny InformNapalm se dlouhodobě snaží na základě otevřených informací na internetu prokázat zapojení ruských vojáků do bojů na východě Ukrajiny. Jejich poslední článek na toto téma poukazuje na ruského vojáka Armana Gabasova, kterého usvědčili na základě fotografií s geolokací v Rostovské oblastí odpovídající základně 150. motostřelecké divize 8. armády Jižního vojenského okruhu. Přitom na sociálních sítích sdílí své fotografie v kolektivu separatistů na Donbase.
Ruské zpravodajské noviny Fontanka.ru zveřejnily informace o tom, jak hackeři využívali díry v zabezpečení stránek Ministerstva obrany Ruské federace a díky tomu měli přístup k výplatním páskám ruských vojáků. Prokázali tím, že někteří vojáci zachycení na Donbase v té době stále pobírali plat od Ministerstva obrany, například usvědčili námořníka Jurije Popova.
Jiná analýza InformNapalmu identifikovala ruské vojáky, kteří v roce 2008 bojovali v Gruzii a v roce 2014 byli spatřeni na Krymu, jmenujme Artura Umarova nebo Sergeje Poplevičeva.
[2] Poznámka k útoku skupiny C14 na ruské středisko vědy a kultury v Kyjevě
Radikálové nacionalistické skupiny C14 se v sobotu 17. února 2018 vloupali do budovy Ruského střediska vědy a kultury v Kyjevě. V té době v budově byly děti, které si nacvičovaly divadelní hru Inspektor (jiné zdroje uvádějí název Revizor). Místnosti v budově posprejovali slogany a na Facebooku radikálové napsali, že FSB nemá na Ukrajině místo, jak informuje ukrajinský deník Expres.ua.
Monitoring na sociálních sítích
Na sociálních sítích uzavřela přátelství s několika českými aktivisty, jmenujme Žarka Raptora Jovanoviče, který byl přednášce přítomen a vysílal ji na Raptor TV, ale také méně známého Jana Miklase.
Na sociální síti VK sdílí fotografie z návštěvy Prahy:
V České republice se dále zúčastnila Debatního klubu s Ruslanem Kotsabem, o čemž rovněž informuje na síti VK: [7]
Příloha:
Báseň Jevhenije Bilčenko o padlých na Majdanu
Я – мальчик.
Я сплю, свернувшись в гробу калачиком.
Мне снится футбол. В моей голове – Калашников.
Не вовремя мне, братишки, пришлось расслабиться!
Жаль девочка-врач в халатике не спасла меня…
Я – девочка-врач.
Я в шею смертельно ранена.
В моём городке по небу летят журавлики
И глушат Wi-Fi, чтоб мама моя не видела,
Как я со своим любимым прощаюсь в Твиттере…
Я – мама.
О фартук вытерев руки мыльные,
Звоню на войну я сыночке по мобильному.
Дитя не берёт! Приедет, − огрею веником!
«Его отпевают», − слышу ответ священника…
Я – батюшка.
Я собор свой открыл под госпиталь
И сам в нём служу медбратом, помилуй Господи!
Слова для души, что чреву – пуд каши гречневой:
За это крестил поэта я, пусть и грешен он…
Я – просто поэт.
Я тоже стою под пулями.
Кишка, хоть тонка, как лирика Ахмадулиной,
Но всё ж не настолько, чтобы бояться красного:
Нужнее стихов сегодня – мешки с лекарствами…
Я – старый аптекарь.
Мне бы – давно на пенсию:
Сидеть и блаженно пялиться в ящик с песнями.
Но кончились бинт, и вата, и маски вроде бы:
Начальник, пришли термальной воды для Родины!
Я – Родина.
Я ребёнок − и сплю калачиком.
Назначенный государством, ко мне палач идёт,
Из недр моих вырыв мрамор себе на логово:
Налоговой сдал налог он, но Богу – Богово.
Я – Бог.
И я тоже − Папа. Сынок Мой Ласковый
У дауна в классе детский отнял Калашников.
Сказал, мол: «Ни-ни!» − и прыгнул без парашютика…
Спи, золотко.
Спи, Мой Мальчик.
Я Воскрешу Тебя.
Евгения Бильченко, 21 февраля 2014 г. Киев
