Další otázku položil panelistům český korespondent Sputniku Vladimír Franta. Otázka směřovala na Four-Power Pact (Pakt čtyř) z počátku třicátých let, ve kterém byla zahrnuta i vojenská spolupráce s Hitlerem. Smlouva je dnes uložena v Itálii s tím, že se údajně neratifikovala, ale víme, že proběhly nějaké vojenské akce, například Itálie byla v Albánii a Etiopii, byl tam použit bojový plyn. Německé bombardéry ve Španělsku údajně používaly britské motory.
Vladimír Franta se dále ptá, co vedlo Spojené státy k úzké spolupráci se Sovětským svazem ve třicátých letech. Americký velvyslanec Joseph E. Davies napsal knihu Poslání do Moskvy, která byla ještě před rokem 1948 přeložena do češtiny. Dokonce Hollywood podle ní natočil film a Joseph E. Davies má na začátku filmu proslov. Prezident Spojených států amerických Roosevelt prosil Daviese, aby zhodnotil své zkušenosti, když byl ambasadorem v Sovětském svazu. Proč USA v době tvrdého stalinismu nesankcionovaly Stalinský režim, ale dokonce mu dávaly průmyslové patenty?
Poslední Frantova otázka nadhodila, zda druhá světová válka nezačala už v Asii, kde ve sporu Číny a Japonska bylo mnoho obětí.
Jelikož už se nachýlil čas, Michael Žantovský vyzval ještě další dva posluchače, aby položili své dotazy. Cizojazyčný divák se zeptal pana Zubova, proč Němci v roce 1941 porušili pakt Molotov-Ribbentrop. Český posluchač za zajímá, zda byl Hitler nějak mediálně připraven obhajovat válku a měl potřebu vůči své vlastní zemi vysvětlovat krok, který učinil. Německo žilo v míru a většina lidí v Německu válku nechtěla.
Co se týče Paktu čtyř, podle Andrzeje Nowaka to před druhou světovou válkou ještě nebyl ten Hitler, kterého jsme poznali později. Ještě nebyly koncentrační tábory v Německu, když pakt vznikl. A už vůbec nebyly vyhlazovací tábory. Neměli bychom to měřit stejně. Adolf Hitler v této době nebyl vnímaný tak, jak jsme ho vnímali my v době války.
Spojené státy uznaly Sovětský svaz v roce 1934 jako poslední stát, tj. o deset let později než Velká Británie a Francie. Spolupráce měla čistě hospodářský charakter. Byla otevřena továrna na tužky, které byly potřebné při vzdělávání v Sovětském svazu. Další podporovali zbrojní průmysl kvůli byznysu. Vyplatilo se to. O nic jiného americkým účastníkům při spolupráci nešlo. Spojené státy byly nejsilnější antikomunistickou zemí ze západních států. Jako jediné jednoznačně odsoudily sovětskou agresi ve Finsku v roce 1940. A proč? Finsko splatilo Rusku všechny dluhy. Je to čestná země, proč Sovětský svaz napadl takovou čestnou zemi?
Sovětský svaz musel být spojencem, aby porazily Hitlera. Z toho vyplývaly různé morální kompromisy. Americký diplomat byl mnohokrát kompromitován, ale byl tu společný cíl porazit Hitlera a to je jisté ospravedlnění.
Lze hovořit o začátku druhé světové války v Asii. Nowak tento argument použil už dříve. Jedni říkají, že už v roce 1937, když začala válka mezi Japonskem a Čínou. Nebo i od roku 1932, kdy byla na Mandžusku první agrese ze strany Japonska. Pro téměř 40 milionů obětí z Asie, zejména Číňanů, můžeme říci, že druhá světová válka začala v Asii.
Podle Tatjany Tönsmeyerové během mírových let probíhala propaganda, která posilovala nacionalismus, národní jednotu a německé menšiny mimo hranice německé Říše. Zároveň se podporoval zbrojní průmysl a říkalo se, že 1. září 1939 Německo opětovalo palbou. V zásadě celý stát a lid byl připravován na válku, přesto v roce 1939 žádné válečné nadšení nebylo. Nadšení se dostavilo v okamžiku, kdy ta válka probíhala rychle, v okamžiku německého postupu na frontě. Bleskové války byly tehdy velkou motivací. Lidé měli dojem, že svět jim padne k nohám.
Dle vyjádření Andreye Zubova bychom neměli zapomínat, že Spojené státy nikdy během druhé světové války neprohlásily Sovětský svaz za svého spojence. Pro USA byl Sovětský svaz kolegou v boji, nikoliv spojencem, jelikož nelidský charakter Sovětského svazu byl Američanům dostatečně znám.
Německo porušilo pakt Molotov-Ribbentrop především kvůli válce ve Finsku. Stalin válčil s malinkou finskou armádou, přesto prohrál. Hitler si uvědomil, že možná se nemusí příliš obávat Stalina a vymyslel operaci Barbarossa.
Pro Stalina bylo obrovským šokem, když Francie padla během pěti týdnů. Očekával boj minimálně pětiletý. Stalin pochopil, že je Hitler neskutečně silný. Hitler se rozhodl preventivně udeřit a během dvou tří měsíců zvítězit v Sovětském svaze.
Japonsko dále zaútočilo na Spojené státy v Tichém oceáně a Spojené státy se poté zapojily do druhé světové války. Rozhodly se, že vstoupí na evropskou půdu. Stalinovi to přišlo směšné, ale přepočítal se.
Úplný moment vítězství nad totalitou nenastal ani po pádu studené války.
Michael Žantovský připomíná, že se vše může jevit jako geopolitický spor, ale neměli bychom zapomínat na povahu totalitních režimů, nacismu a komunismu, které pomáhaly mobilizovat národní masy. Je pravda, že Němci získali nadšení pro válku až po těch prvních vítězstvích, ale šest let, které tomu předcházely, ať už norimberské sjezdy, Kristallnacht a hrozivé události masového šílenství, připravovaly německý lid na válku. Podobné to bylo v Sovětském svazu, kolektivizace, hladomor na Ukrajině. Vznikla masa, která poslušně šla za Stalinem.
Tatjana Tönsmeyerová podtrhla, že druhá světová válka není jenom geopolitický spor v tom smyslu, jak vnímáme jiné geopolitické spory. Na německé straně byla velká ochota k nějakému napadení. Vývoj byl ideologicky motivovaný. Vůle po germanizaci byla silná a dotkla se oblastí s německými menšinami. Byla to Hitlerova mánie, hledali nový prostor. Patří k tomu rasismus, genocidní politika a holocaust.
Druhá světová válka není klasický geopolitický spor, je to specifická ideologie, národní socialismus, rasismus, zločinecká ideologie, která zde hrála naprosto centrální roli. Stalinova ideologie byla geopoliticky motivovaná, ale německé pohnutky byly specifické. Stalin druhou světovou válku nezačal, a tak to prostě zůstane. Druhou světovou válku rozpoutal Hitler, to bude v učebnicích dějepisu na dlouho.
