V sobotu po poledni se na pražském Pohořelci sešlo několik stovek příznivců squattingu. Cílem happaningu Obsaď a žij bylo poukázat na chátrající budovy ve městě v kontrastu s rostoucím počtem lidí bez domova. Karnevalového pochodu se zúčastnili také ti, kteří byli nepravomocně odsouzeni v souvislosti s vyklízením squatu v Neklanově ulici.
Happenning začal před domem na Pohořelci, který byl minulé léto obsazen squattery a následně byl policií vyklizen. Dům patří miliardáři Radovanu Vítkovi a sídlí v něm několik desítek firem, byť dům je zcela nevyužíván a chátrá.
„Do středu Prahy se často stěhují firmy obávající se daňových kontrol. Kvůli vysokému počtu zaregistrovaných podniků se Praha 1 pohybuje na spodních příčkách žebříčku možnosti opakované finanční kontroly. Návštěva berních úředníků tu hrozí zhruba jednou za sto let,“ řekla úvodem jedna z mladých squatterek.
„Radovan Vítek patří k nejbohatším lidem ve střední a východní Evropě. Jeho skupina CPI patří k největším realitním skupinám v Česku a vlastní zhruba 12 700 nájemních bytů a je tak po společnosti RPG byty druhým největším poskytovatelem nájemního bydlení v zemi. CPI dále kontroluje a spravuje stovky tisíc metrů čtverečních obchodních ploch, kanceláří, hotelů a skladů,“ pokračoval další squatter.
Domy by neměly zůstávat opuštěnými schránkami pro podivné firmy, ale měly by se dostat těm, kteří potřebují střechu nad hlavou. Právo na důstojné bydlení je jedním ze základních lidských práv.
Z Pohořelce se karnevalový průvod vydal na Malostranské náměstí a bočními uličkami došel až na Klárov. Zde průvod několika stovek lidí krátce po skončení půlmaratonu opět zastavil dopravu. Čekalo se na příjezd aut s reprotechnikou, která policisté zdrželi z důvodu kontrol na požívání alkoholu a drog před jízdou. Rozdáno bylo několik pokut, například za jízdu bez bezpečnostního pásu.
Další zastávkou byla budova na rohu Křižovnické a Kaprovy ulice, hned naproti Filozofické fakultě UK, která musela být zajištěna zelenými sítěmi, protože omítka už padala na procházející zahraniční turisty. V domě se narodil Jaroslav Heyrovský, nositel Nobelovy ceny za chemii, přesto dům uvolní místo bohatým developerům.
Pochod městem byl zakončen v Neklanově ulici před domem číslo tři. Zde počátkem roku proběhl policejní zásah proti squatterům a jejich příznivcům, kteří se shromáždili před domem na podporu squatterů.
Squatteři se v domě usadili poté, co si je na pomoc zavolal poslední nájemník domu, pan Kubalík, který zde žil 20 let. Výpověď z nájmu dostal poté, co pečoval o svého těžce nemocného otce, a proto nemohl být ve svém bytě neustále přítomen. Dům měl navíc špatně zajištěné vchodové dveře, a proto byl pan Kubalík několikrát vykraden. V prázdných bytech se navíc shromažďovaly osoby drogově závislé, u nichž několikrát spatřil své ukradené věci. S pomocí squatterů se mu podařilo narkomany z domu vystěhovat a domovní dveře zajistit.
Státní orgány pro takové jednání neměly pochopení a squattery i s panem Kubalíkem z domu vystěhovaly. Při nastalé nepřehledné situaci jeden z přicházejících příznivců, vysokoškolský student Pavel Baloun, instinktivně zavřel dveře od policejního auta, které se proti němu otevřely, přičemž zranil prst zasahujícímu policistovi. Za to byl vzat do vazby a následující pracovní den byl ve zkráceném řízení podmíněně odsouzen. Proti rozhodnutí se odvolal.
Státní orgány podle aktivistů nejednají ve veřejném zájmu, ale napomáhají spekulantům, kteří staré domy nechávají chátrat, aby na jejich místě mohli stavět nové luxusní budovy. Skutečným terčem pozornosti státních represivních složek by se měli stát především spekulanti.
Na závěr happeningu se před domem v Neklanově ulici četla zdravice od Klubu Za starou Prahu, který se dlouhodobě zabývá chátrajícími památkami v Praze.
„Dnešní centrum Prahy se zdá být městem černé a bílé. Je to město přeplněných ulic a obchodů, ale zároveň také město mrtvých domů s prázdnýma vysklenýma očima. Je to město vyleštěných novostaveb v historickém jádru a zároveň chátrajících památek v těch nejcennějších místech. Je to město luxusu, které zároveň nemá na to pořádně se o sebe starat. Centrum Prahy kvůli tomu na řadě míst přestává být městem živým a začíná být spíš městem neživým, nebo spíše nemrtvým. Korunními svědky této proměny Prahy v přízrak jsou právě vybydlené domy. Stavby opuštěné, zanedbané, o které jejich majitelé buď nemají zájem a nebo je nechávají zaniknout kvůli spekulacím,“ napsal Jakub Bachtík, toho času jednatel klubu.
